Kapela Pixies, kterou letos opustila baskytaristka Kim Deal, patří mezi nejdůležitější kapely nezávislé hudby. Ve své tvorbě se k nim odkazovala Nirvana, U2, Radiohead nebo u nás Vypsaná fixa.
Váš minulý koncert u nás jste odehráli ve vyprodaném malém klubu na rozehřátí před turné. Pamatujete se na to?
Až příliš dobře. Byl jsem na dietě a asi týden před příletem do Prahy jsem nejedl vůbec nic pevného. Živě si pamatuji, že druhý den u vás jsem si mohl konečně něco dát. Jedl jsem jogurt a byl to ten nejlepší jogurt na světě.
Teď přijíždíte na dva velké koncerty a v pozměněném složení.
Čekám, že to bude dost nahlas, že v tom bude dost emocí a doufám, že budeme psychicky uvolnění. Protože to je základ dobrého koncertu. Když se nám povede být otevření.
Budete hrát i nové písně. Prý pro vás vůbec nebylo lehké stát s Pixies znovu ve studiu. Proč?
Náš reunion byl zprvu jako velká oslava. Hráli jsme naše nejlepší věci a pak přišla logicky otázka, co dál. Nahrávání bylo svým způsobem nutnost a předcházely ho jisté obavy, protože jsme doufali, že ho absolvujeme v původním čtyřčlenném složení. Když jsme zjistili, že to tak nebude, byl to docela zničující pocit. Ale nakonec se nám stalo, co ještě nikdy předtím. Na nahrávání jsme šli s pěti písničkami a dalších sedm jich napsali přímo ve studiu.
Narážíte na nečekaný odchod baskytaristky a zpěvačky Kim Deal. Co jste si o něm myslel?
Vůbec jsem nevěděl, co si mám myslet. Kim přišla na schůzku ařekla nám, že už s námi nebude hrát. Vůbec jsem to nečekal, byl jsem v úplném šoku, nepředcházelo tomu žádné varování.
Problémy jste měli už v devadesátých letech. To jste zase z kapely odcházel vy.
Ale to byla úplně jiná situace. Neříkám, že to bylo správnější, ale neodešel jsem uprostřed rozdělané práce. Ona se prostě rozhodla a udělala to. Bylo to silné, impulzivní ženské rozhodnutí.
Proběhlo vám hlavou, že by to mohl být opět konec Pixies?
Trvalo, než jsme si urovnali všechny možnosti. Třetí den jsme si uvědomili, že Pixies budou třeba jiní, ale nejsou mrtví. Víte, jsme normální pracující třída a tohle je jediné, co umíme. Ta změna nemá jen stinnou stránku. Jsme starší, takže nám začaly víc sedět usedlejší věci. Příchod nové členky nás osvěžil, prožíváme mnohem větší pocit nebezpečí a dobrodružství. A to je pro skládání a nahrávání dobré.
Citovaly vás kapely jako Nirvana. Jak jste se cítil, když jste slyšel Smells Like Teen Spirit, kde vás Kurt Cobain takřka vykradl?
Vždycky jsme dělali hudbu pro publikum, a to je pro nás nejdůležitější. Stejně důležitý je každý anonymní fanoušek, co přijde na koncert. A že je někdo z nich veřejně známý a něco na základě naší hudby udělá, mne nezajímá.
