Její jméno je pojmem. Málokdo u nás vytvořil takovou sbírku umění jako Meda Mládková se svým manželem. Osobně se znala s Františkem Kupkou, loni získala francouzský Řád za zásluhy i čestné občanství Kupkova rodného Opočna. A její Museum Kampa nyní završilo deset let existence.
Meda Mládková a její Museum Kampa    |
Sama Mládková oslavila začátkem září čtyřiadevadesáté narozeniny, pochází ze severočeských Zákup a její otec byl sládkem ve zdejším zámeckém pivovaru. Narodila se jako Marie Magdalena Františka Sokolová, jako malé holce jí říkali "Mädi" a odtud byl už jen krůček k Medě, jak ji známe dnes.
Když umění vzrušuje
Její cesta k výtvarnému umění byla poněkud krkolomná. Původně odešla v roce 1946 do Švýcarska studovat ekonomii, má z ní dokonce doktorát. Cestě za uměním možná paradoxně napomohli českoslovenští komunisté, protože po převratu v únoru 1948 se už domů nevrátila. "Já se vůbec necítím být ekonomem. Sice jsem ekonomii vystudovala, ale neměla jsem k ní nikdy takový vztah, jako mám k umění. Když jsem poznala Kupkovy obrazy, nadchly mě natolik, že jsem se o tento obor začala zajímat a už u něj zůstala," říká Mládková.
Odjela do Paříže, kde studovala dějiny umění na Sorbonně a l'École du Louvre. Založila také první československé exilové nakladatelství Edition Sokolova, které vydalo první knihu o Toyen napsanou André Bretonem, básně Ivana Blatného nebo díla Ferdinanda Peroutky. "Chtěla jsem ukázat, jakou máme v Československu kulturu a že jsme vzdělaný národ. Zároveň jsem se v té době rozhodla pomáhat získat prostředky studentům, kteří po roce 1948 zůstali v zahraničí a neměli vlastní finance na studia," vysvětluje Mládková svou motivaci.
Meda Mládková ukazuje sochu Otto Gutfreunda Úzkost z roku 1912 (25. ledna 2012).
V Paříži se seznámila s dalším emigrantem Janem Mládkem, jenž tehdy pracoval v Mezinárodním měnovém fondu, a vzali se. A nakonec ve Francii potkala i dalšího "osudového" muže - Františka Kupku. "Poprvé jsem viděla jeho obraz Tanečnice. Přinesl nám jej jeden starožitník se slovy, že je od našeho krajana. Obraz podle něj nebyl moc dobrý, ale domníval se, že jeho autor bude jednou slavný. Zaujalo mě to, a tak jsem se ke Kupkovi vydala," popisuje.
A setkání s malířem jí skutečně změnilo život. "Nejdřív jsem jen byla zvědavá, jak vypadá člověk, který jednou bude slavný," líčí motiv návštěvy v Kupkově ateliéru. Prý měl radost, že ho navštívila Češka. "A tam se poprvé stalo, že mě umění vzrušovalo. Do té doby jsem se na ta díla vždy jen dívala, prohlížela si je a popisovala. Teď to bylo jiné," dodává Mládková. K setkání s Kupkou došlo v roce 1956, asi rok před malířovou smrtí, neznali se tedy dlouho. "Při mých návštěvách u něj v ateliéru jsme si povídali především o umění a Československu, po kterém jsme oba toužili," líčí Mládková.
Od šedesátých let žili Jan a Meda Mládkovi ve Spojených státech, kde také začali budovat svou sbírku. Na Ameriku přitom nedá dopustit. "Já ji preferuji před Evropou. Žiju v Americe raději než tady v Evropě. Lidé jsou tam méně zkažení, nelžou a lépe se chovají ke zvířatům, což je mi velmi blízké. Snažím se žít podle výroku slavného lékaře Alberta Schweitzera, který kdysi řekl, že čím více poznává lidi, tím raději má zvířata."
Člověk se stává lepším
Manželé Mládkovi neustále podporovali československé umělce. "Myslím, že umění je důležité, protože povznáší a dělá člověka lepším. Na našem muzeu je nápis: Přežije-li kultura, přežije národ. Myslím, že je to myšlenka, která vše přesně vystihuje." Sbírání umění s sebou však neslo i stinné stránky, především finanční. "Kdysi jsme museli dokonce prodat dům, abychom získali dost peněz a mohli tak koupit jeden Kupkův obraz. Je to slavná Katedrála a visí u nás v muzeu na Kampě," přiznává Meda Mládková oběti, které se rozhodli s manželem sbírce přinést. A kdyby měla jmenovat nejkrásnější věc, která ji při tvorbě kolekce potkala? "Nejkrásnější je ten výsledek," tvrdí.
Jan Mládek zemřel v roce 1989, ale paní Meda splnila jeho přání, založila nadaci, jež nese jejich společné jméno, a nakonec před deseti lety založila i muzeum na pražském ostrově Kampa. Celou sbírku také věnovala Praze. "Sbírky našeho muzea tvoří celkem téměř tři tisíce děl, spravujeme jich totiž hned několik," vysvětluje Meda Mládková. Stálé expozice tu jsou tři - sbírky Františka Kupky a Otto Gutfreunda a výstava moderního středoevropského umění, v níž jsou zastoupení Adriena Šimotová, Karel Nepraš, Zdeněk Sýkora a řada dalších.
Meda Mládková - 40. léta: ve Švýcarsku se věnovala stepu.
"Dále je to sbírka Jindřicha Chalupeckého a Běly a Jiřího Kolářových. Ty jsou v Sovových mlýnech na Kampě vystavené zčásti. Sbírky muzea však i nadále rozšiřujeme. Z poslední doby to je například nákup kolekce Kupkových děl ze sbírky Lilly Longren Anderson," říká Mládková. Nové kupkovské akvizice byly poprvé k vidění na letošní výstavě Judita na Kampě spolu s díly Gustava Klimta a Alfonse Muchy.
Kupka by měl radost
"Dějiny mlýnů na pražské Kampě jsou nerozlučně spjaty s požáry, povodněmi a ničivými válkami," hlásá historie ostrovních staveb. Sovovy mlýny v držení Nadace Jana a Medy Mládkových naštěstí zažily pouze ty povodně, zato však hned dvakrát. V roce 2002 byla budova čerstvě zrekonstruovaná a velká voda si odnesla obří židli Magdaleny Jetelové, jež stála venku. Letos v červnu to "odneslo" nádvoří a suterén, výstavy v patře se mohly konat poměrně brzy po opadnutí hladiny.
Loni se Meda Mládková dočkala dvou ocenění. Nejprve získala čestné občanství Kupkova rodného Opočna. "Jsem ráda, že tu děláte tolik pro Kupku. Myslím, že by měl radost a že vám v nebi děkuje," řekla tehdy. Koncem roku ji potom na francouzské ambasádě v Praze, již dělí od Musea Kampa jen krátký most přes Čertovku, dekoroval velvyslanec Řádem za zásluhy v hodnosti komandéra.
V příštím týdnu se bude na Kampě slavit desáté výročí vzniku muzea a Meda Mládková považuje jeho dosavadní existenci za největší úspěch. "A záleží na vás všech, kde muzeum bude za dalších deset let. Já osobně bych chtěla pokračovat v našem programu a seznamovat svět s českým uměním," přeje si do budoucna.
Podívejte se, jak Mládková asistovala u vybalování Kupkových děl:
