Umět šokovat a změnit několika tóny pravidla je v populární hudbě základ. A přestože všechny tři divy už mají něco za sebou, jako by na to jejich týmy zapomněly. Nejpřekvapivější je to asi u Lady Gaga, která si v minulosti z kontroverze udělala steroidy a od začátku jí lačně pumpovala svoji kariéru. Na trase ke globální superhvězdě a druhé Madonně jí však právě v singlu Applause selhala játra a došel dech.
Píseň, kterou uvádí hodně očekávanou desku Artpop, je docela průměrná elektropopová skladba, jíž nepomůže ani osmdesátkové tleskání do rytmu, odkazy k Annie Lennox či Davidu Bowiemu, ani taneční sestava v závěru klipu. Takovou pozornost má kvůli tomu, co Gaga dokázala v minulosti.
Špatně datované retro
V historii uvázla i Cher, která studiovou desku Closer to the Truth po dvanáctileté nahrávací pauze anoncuje feministickým singlem Woman’s World. Je pod ním podepsaný britský dýdžej Paul Oakenfold a přesně podle toho taky zní: jako návštěva v tanečním klubu devadesátých let. S neskrývanými odkazy na vlastní skladby Strong Enough a Believe.
Cher novinkou před albem, na němž má spolupracovat Timbaland i Pink, dokazuje zatím jen to, že její hluboký hlas má pořád říz.
Jen Katy Perry netančí
Asi nejlépe na to šla nakonec Katy Perry, která pochopila, že formulka tanečního popu už se pomalu vyčerpává a hlavně že v záplavě uniformního soundu by byla zaměnitelná. Její singl Roar je nenáročná melodická popová písnička, která má hulákání jen ve svém názvu.
Text postavila z klišé, alespoň zaujme odkazem na boxerskou hymnu Eye of the Tiger. I Perry však nevýrazností signalizuje, že už je čas a prostor, aby v ženském popu někdo přišel s něčím novým, co zasekne přehrávače.
