Vzedmuté emoce v Národním divadle kvůli jeho odvolanému a zase jmenovanému šéfovi Janu Burianovi jsou jedna věc, běžný provoz věc druhá. Jak vypadá první scéna s Miroslavem Donutilem a jak by se obešla bez něj?
Času je dost
V nadcházející sezoně hraje Donutil v pěti z asi třicítky inscenací, v každé tak dvakrát do měsíce. Legendou je Sluha dvou pánů, jeho velké sólo v roli Truffaldina, které se drží na repertoáru od roku 1994 s rekordním počtem repríz. Donutil účinkuje i v Našich furiantech, Věci Makropulos, v Bláznivém dni aneb Figarově svatbě, kde je jeho protějškem jiný rebel Richard Krajčo, a v Revizorovi se Sašou Rašilovem, také hrozícím odchodem. Nicméně zlatá kaplička už zažila odchody legend mnohokrát, stačí vzpomenou na Luďka Munzara s Janou Hlaváčovou; zachvěla se, otřásla, ale nespadla. Na hvězdách nestojí, tvrdí divadelníci.
Jak se na chodu scény projeví, pokud odejde opora typu Donutila? "Nijak," tvrdí bývalý ředitel Divadla na Vinohradech Jindřich Gregorini. "Můžete inscenaci přeobsadit, nazkoušet s jinými herci, stáhnout z repertoáru. Nebo v ní může dál hostovat, pokud bude chtít: domluví se podmínky, honorář, do začátku sezony zbývá měsíc, to se dá bez obtíží vyřešit," míní Gregorini a přidává vzpomínku: "Po havárii Petra Haničince, který účinkoval tuším v šesti představeních, jsme také dvě stáhli, dvě přeobsadili, do dvou angažovali jiné herce."
Přitom Vinohrady patřily k takzvaným hereckým scénám; jak je na tom Národní? "Nevím, jestli se ještě vůbec někde chodí na herce, ale rozhodně odchod hvězdy není kardinální problém. Navíc půlka ostatních změní názor, uvidíte. Je to gesto, vezmou výpověď zpět," tipuje Gregorini. Sám by však Národní řídit nechtěl: "Na Vinohradech jsem strávil 47 let, ale to je pouze jednosouborová scéna, balet ani operu neumím, na to je Jan Burian opravdu odborník," uznává Gregorini.
Muzikálový producent Oldřich Lichtenberg to vidí podobně: "Určitě se bez hvězdy nezhroutí, ač divadlo je velká alchymie, herci hrají i mimo jeviště a udržet rovnováhu uvnitř domu je těžké. Ale na jedné hvězdné tváři divadlo nestojí, stačí najít překvapivé řešení." Lichtenberg si umí bez Donutila představit dokonce i Sluhu dvou pánů: "Ne v běžné alternaci, to je hrob, ale úplně jiný, nečekaný nápad by z klasiky udělal novou událost."
Také by však Národní vést nechtěl. "Nevím, jestli bych to uměl, soukromý principál to má jednodušší. A kdybych do Národního přišel, zle bych ho vyčistil, takže by stávkovali hned první den. Je tam obrovská přezaměstnanost, zbytečné náklady, šlo by to dělat bez ztráty kvality za polovinu, ale toho se nikdy nikdo neodváží. A to je smutné," míní Lichtenberg.
Jen herec Martin Stropnický, někdejší diplomat, ministr kultury i umělecký šéf vinohradské scény, přidává k loučení hvězdy jedno velké ale. "Jistě, Národní divadlo se bez Miroslava Donutila nezhroutí, ale ztratí část svého lesku. A diváci by měli mít v ceně stále dražších vstupenek započtenou první ligu. Já nemám rád větu, že jsme všichni nahraditelní," říká Stropnický.
Poslední vykřičník?
Je také jediným, kdo si ve všeobecné podpoře Buriana dovolil zapochybovat o způsobu nejen jeho odvolání, ale také jeho volby. "Výběrové řízení s jediným uchazečem, v branži vyhlášeným zákulisním hráčem, není prostě žádný výběr. Navíc ho navrhla skupina jeho známých, která s železnou pravidelností zasedá téměř ve všech výběrových komisích divadelního světa. I já to zažil na vlastní kůži, proto o tom nechci víc mluvit," uvedl Stropnický.
Jen obecně dodal, že tohle opravdu není případ, kde stojí Mirkové Dušínové proti zloduchům, a že cítí stud, když vidí nynější obrozenecké vášně. "Kořeny sahají daleko hlouběji, po spoustě let kulturní nepolitiky nám prostě tahle aféra vystavila účet. Doufejme, že je to poslední vykřičník," věří Stropnický.
