Ilustrace k povídce Jáma a kyvadlo
Bezmála pětisetstránkový výbor obsahuje všechny nejslavnější Poeovy povídky včetně Vražd v ulici Morgue, Masky červené smrti, Předčasného pohřbu, Pádu do Maelströmu, Jámy a kyvadla, Zlatého brouka nebo Zániku domu Usherů. Tedy vesměs díla, která vešla do dějin jako jedny z prvních vynikajících ukázek detektivního či hororového žánru a která inspirovala řadu dalších umělců, ať už spisovatelů, nebo výtvarníků, hudebních skladatelů i filmařů.
České překlady jsou až na jednu výjimku (Bohumila Grögerová) dílem Josefa Schwarze. Tím, co potenciálního kupce asi naláká nejvíce, je však výtvarná stránka knihy. Nejen její celková grafická úhlednost (velmi renomovaný Pavel Růt), ale zejména množství kongeniálně ladících ilustrací Jaroslava Róny.
Významný malíř a sochař, spoluzakladatel skupiny Tvrdohlaví, má blízko k potemnělým náladám, které ovšem spojuje se značnou dávkou grotesknosti (jako je tomu třeba u jednoho z jeho nejznámějších děl, pomníku Franze Kafky v Praze). Přesně tento přístup zvolil i k ilustracím, které s hrůzostrašným dějem přesně korespondují, ale zároveň si zachovávají nadhled odpovídající současné době.
Ilustrace k povídce Maska červené smrti
"Edgara Allana Poea jest nade vší pochybnost pokládat za nejhanebnějšího chlapa, o němž máme v literárním světě zachovánu zprávu," cituje anglista Martin Hilský v doslovu slova britského recenzenta z roku 1858. "Provinil se těžce proti svému dobrodinci, klamal své přátele, zahubil milovanou ženu, stal se z něho žebrák, vagabund, nactiutrhač dam a nuzácký, opilý delirant, který skončil v tuctovém špitálu, nenáviděn jedněmi, druhými opovrhován. Všichni poctiví lidé se mu vyhýbali."
Dodejme jen, že zatímco onoho měšťáckého kritika vzala voda, dílo onoho "hanebníka" je dodnes vydáváno, čteno a oslovuje nejen čtenáře, ale také takové umělce, jakým je právě Jaroslav Róna.
