Česko má sice nový filmový zákon včetně zdrojů pro státní fond kinematografie, jenže čeká na schválení z Bruselu. Už od loňského listopadu. Takže fond je ve skluzu, přes půl roku už nemůže přijímat žádosti nových projektů o podporu a místo jasné odpovědi dostává z Bruselu další a další otázky. "Ptají se nás třeba, jaké jsou jiné podobné zákony v zemích Evropy, což přece musí právě v Bruselu vědět nejlíp. Ale abychom řízení urychlili, sepíšeme jim to, pošleme, načež dorazí nová otázka. Protože na vyřízení mají třicet dnů, zpravidla vždy 29. v každém měsíci přijde další dotaz," líčí Helena Fraňková z fondu.
Amatéři v kinech
Radost nepanuje ani ve filmovém průmyslu. Objem produkce v loňském roce se sice proti předešlým rokům mírně zvedl na čtyři miliardy korun, ale letos hrozí spíše komplikace. Poprvé se pokles týkal i reklam: jejich počet se nezměnil, ovšem točí se levněji. A velké hollywoodské filmové zakázky zase putují spíše do Maďarska. Proč, když jsme také zavedli pobídky se zárukou, že stát vrátí štábům zpětně až 20 procent částky, kterou u nás utratí?
"Zájem o pobídky byl sice obrovský, ovšem peníze nestačily a nový filmový zákon už místo dvaceti mluví třeba jen o sedmi procentech. Což je pro vysokorozpočtové projekty citelný rozdíl," vysvětluje Radomír Dočekal z Asociace producentů v audiovizi. Zákon se prý snaží být spravedlivý: všichni dostanou stejně. Ovšem čím víc uchazečů, tím menší díl ze společného krajíce si ukrojí. "Z pohledu zahraničních producentů měníme pravidla během hry, takže zvažují přesun jinam, kde mají jasné garance. A to se ve filmovém světě rozkřikne," uznává Dočekal. Jeho kolega Filip Bobiňski, který přivedl na svět seriál Vyprávěj, dokonce prohlašuje: "Když to takhle půjde dál, i já jako český producent jednou pojedu točit do Maďarska."
Ani Brusel, ani Hollywood, ani zdejší vláda však nemohou za propad českých filmů v očích publika. Loni na domácí novinky přišlo 2,5 milionu diváků, o 300 tisíc méně než v předešlé sezoně, a jejich podíl na celkové návštěvnosti spadl ze čtvrtiny na pětinu. Přitom premiér neubylo, jenom se zvýšil počet poloprofesionálních, či zcela amatérských děl, která za plné vstupné nabízejí spornou kvalitu. Diváka pak taková zkušenost odradí i od snímků, které si nedůvěru nezasluhují. "Nevíme, co s tím. Pokračující trend digitalizace znamená, že filmů vzniká stále víc, v kinech se protáčejí stále rychleji a návštěvnost mají nižší. Jedině trh časem rozhodne, zda se kinům vyplatí takové snímky vůbec nasazovat," krčí rameny producent Pavel Strnad.
Jenže jak točit výhradně dobré filmy? "Stoprocentní jistota nikdy nebude, zázraky se nedějí, můžeme jen hledat nové Marky Epsteiny," zmínil ředitel ČT Petr Dvořák spolehlivé scenáristické jméno. Aby vytvořila hustší síto, a tím i pravděpodobnost skutečně silných vítězů, změnila filmová nadace RWE a Barrandova pravidla své dlouholeté autorské soutěže. Bude jen jedno kolo ročně, jediná kategorie a menší počet oceněných si rozdělí víc peněz na vývoj látky (až 800 tisíc korun). Urychlí se také cesta od scénáře k výrobě.
A kruh se uzavírá
Nadace za svou existenci rozdala scenáristům skoro šest milionů korun a ve spolupráci ČT, RWE a Barrandova vzniklo několik nevšedních projektů od dokumentu Fulmaya po hudební komedii Revival, která bude mít na karlovarském festivalu v pátek premiéru. "Na Salon Gruber podle textu Jiřího Hubače nadále hledáme finance," připomněl barrandovský ředitel Petr Tichý osud jednoho z dávných vítězů soutěže.
Barrandovské ateliéry budou hostit další řadu pozměněné StarDance, nyní do nich vstupuje americký projekt Dítě 44. Ale potřebovaly by více zakázek, tedy i záruky pobídek, tedy i posvěcení z Bruselu. A bludný kruh se uzavírá.
