"Prodejci se mi ozývají, píší vzkazy typu: Přejeme vám hnusné spaní. Vysvětlují, že je to celé složité, že při své inteligenci nejsem schopná to pojmout. Jsou útoční, ale v první řadě se zásadně pod své názory nepodepisují. Na tom neshledávám žádné rysy chlapství, takhle se chlapi nechovají. Svoje slabošství dávají jasně najevo už jen tou formou komunikace," říká.
Jak ze sebe ani ne třicetiletá žena udělá seniorku?
Nedělala jsem ze sebe seniorku, ale sociálně slabší osobu. Nezbytný však byl doprovod seniorky, šlo o model vnučka-babička. Vzala jsem si starou mikinu, obnošené rifle, igelitovou tašku, čepici, brýle a hlavně jsem se nenamalovala. To od určitého věku vždycky funguje. Trpím novinářskou deformací, jsem upovídaná, musela jsem změnit i verbální projev. Snažila jsem se reagovat pomalu, mluvit málo, hledat slova, prostě používat slovní výplně.
Vizitka
|
Trénovala jste svoji roli dlouho?
Vůbec ne. V tu chvíli jsem měla pocit, že mi to jde, ale když vidím záznamy, nechápu, že jsem pro prodejce byla uvěřitelná.
Proč vlastně mladí lidé na prodejní akce nesmějí?
Protože pro obchodníky představují riziko. Mladí snáz odhalí jejich fígle, dokážou oponovat. Také se dají zmanipulovat, ale mnohem obtížněji než senioři, kteří nemají takové znalosti, spoustu věcí zapomenou. Senioři jsou velmi snadné oběti, jsou vlastně předurčení k podpisu smlouvy k nákupu zboží.
Co se tedy dělo v sálech?
Zažila jsem prostředí plné manipulace, ponižování a obrovského nátlaku. Moje babička na ty akce jezdila, věděla jsem, že něco takového existuje, ale realita mě naprosto šokovala. Bylo mi líto všech těch lidí, kteří tam přijeli, ale svým způsobem i prodejců, byť to zní zvláštně. I oni jsou oběti nějakého systému.
Co nejhoršího jste v sále plném seniorů zažila?
Byly dva momenty. Poprvé hned na první akci, kdy paní, která nechtěla nic koupit, prodejce nadával, aby nebyla drzá, jinak že ji a její postiženou dceru řidič autobusu nevezme zpátky domů. Druhý okamžik byl, když si prodejce vzal jednoho staršího pána na chodbu a křičel na něj. Důvod byl stejný, ani on si nechtěl nic koupit. Šla jsem tam a schytala to taky. Prodejce mi přistoupil těsně k obličeji, narušil moji osobní zónu, přešel k tykání a začal mě ponižovat, že jsem absolutní nula. Celé to bylo velmi agresivní a útočné. Vrátil mi jízdné a vyhodil mě. Sama jsem si pak musela zajistit odvoz zpátky. Očekávala jsem takový útok, myslela jsem si, že na něco takového jsem připravená, ale nebyla jsem. Naprosto mě to rozhodilo, tři dny potom jsem nebyla schopná normálně fungovat. A tohle všechno tam ti staří lidé podstupují. Pod nátlakem jsou přinuceni koupit drahé a zbytečné věci, a nikdo se jich nezastane.
Rozhovor s režisérkou filmu Šmejdi
18. dubna 2013 |
