Blur odehráli vlastně standardní koncert. Zatímco většina kapel se svým vystoupením vejde do klasického festivalového rozměru plus-minus padesáti minut, klasikové britpopu hráli necelé dvě hodiny. Jejich standardní set obsahoval třináct písniček a čtyři další si návštěvníci vytleskali a vykřičeli jako přídavek. Odhadem prostého oka před jejich pódiem poskakovalo, tančilo a halekalo dobrých padesát tisíc lidí.
Repertoár Blur byl samozřejmě striktně hitový, jelo se na jistotu, což není divu - kapela už deset let žádné novinkové album nevydala. Koncert zahájili úvodním singlem Girls & Boys ze svého vrcholného alba Parklife, které spolu s albem 13 patřilo k nejzastoupenějším v repertoáru. Naopak zatím poslední řadovku Think Tank s výjimkou největšího šlágru Out of Time zcela vynechali.
Blur (Damon Albarn)
Pamětnické vystoupení Blur ovšem ukázalo kapelu v její největší síle. Na pomoc si ve velké formě zpívající i na pódiu divočící Damon Albarn se svými kolegy přizvali i vokální a dechovou sekci, takže jejich písně měly patřičný tah a hodně mohutný sound. Přestože jejich vystoupení začalo až v půl druhé v noci, na nikom na pódiu ani pod ním nebyla vidět ani špetka únavy. Letošní evropská festivalová sezona, jejímž jsou Blur jedněmi z taháků, se má na co těšit.
The Jesus & Mary Chain (Jim Reid)
Na hlavním pódiu Primavery ovšem Blur předcházela další "vykopávka" - a také asi zklamala jen málokoho. Klasikové "vazbícího popu" přelomu 80. a 90. let The Jesus And Mary Chain zahráli s velkým přehledem a věnovali se především slavným albům Psychocandy, Automatic a Honey's Dead. V jejich čitelnějším nazvučení oproti někdejším zvyklostem (pamětníci jejich památného koncertu v pražské Pyramidě zkraje 90. let vlastně slyšeli úplně jinou kapelu) více vynikla písničková stavba jejich repertoáru - a tento pohled rozhodně nebyl na škodu.
The Breeders (Kim Deal)
A slavné retro do třetice: obnovená skupina The Breeders, vedená Kim Dealovou, basistkou Pixies, jež je zde za frontmanku, zpěvačku a kytaristku, zahrála v rámci turné, na němž vzpomíná na nejslavnější nahrávku tohoto projektu, album Last Splash, od jehož vydání letos uplynulo dvacet let. Album kapela přehrála v pořadí, ve kterém je pamětníci znají, na produkci ale přece jen už byl znát letitý odstup od doby vzniku. Ne každá hudba je nadčasová.
Na Primavera Sound se ale nejezdí jen kvůli velkým popovým jménům, ale také za nejrůznějšími alternativami, ba i kuriozitami. Skvělá vystoupení v pátek například odehráli malijští Tinariwen, etiopský jazzman Mulatu Astatke, o doslova výplach uší se postarala švédská skupina Goat, hrající psychedelicky-rockově přitvrzenou hudbu předkřesťanských rituálů, příbuzných kultu voodoo.
Goat
Mulatu Astatke
Mezi opravdové kuriozity patřilo vystoupení filmového režiséra Jima Jarmusche společně s kytaristou Jozefem van Wissemem, které místy připomínalo dlouhá instrumentální sóla kapely Crazy Horse (a nastolilo otázku, proč si hudbu k Dead Manovi nenahrál režisér sám místo Neila Younga...). Skvělé vystoupení odehrál americký producent Ethan Johns, který před třítisícové publikum v jediném krytém auditoriu předstoupil jen sám s kytarou a dokázal "pouhými písničkami" navodit atmosféru, že by bylo slyšet spadnout špendlík.
Solange
Naproti tomu zpěvačka Solange, mladší sestra Beyoncé a jedna z mála zástupkyň ryzího popu na tomto festivalu, ukázala, že sice se svojí o mnoho slavnější příbuznou má společnou barvu hlasu a typicky černý vztah k frázování, potvrdilo se ale, že za opravdovým úspěchem na tomto poli jsou i další věci, kterých se Solange nedostává. Silné písně na prvním místě.
Absolutní raritou pátečního dne ovšem byl koncert amerického zpěváka a autora Daniela Johnstona. Možná nejslavnější schizofrenik a maniodepresivní psychotik světových hudebních dějin, kterého zbožňují resp. zbožňovaly osobnosti světové scény od Kurta Cobaina po Sonic Youth, má skutečně velmi daleko ke standardnímu zpěvákovi.
Daniel Johnston
Na jeho projev se nedají pasovat běžná měřítka, umělec žije ve zcela jiném vesmíru (z něhož ovšem do toho našeho občas "mrkne" dobrým vtípkem při uvádění písniček) a zdálo se, že i jeho tři mladí spoluhráči, tvořící místy docela slušně nabroušenou rockovou kapelu za zády, občas nevěřícně zírají, co se to na pódiu děje. Na druhou stranu závěrečné standing ovation pro vpravdě kultovního tvůrce potvrdily, že "zavedená pravidla" na Primaveře nejsou tím, co by návštěvníky zajímalo na prvním místě.
Sobotou hlavní dění v barceloně vyvrcholí. Mezi hlavními jmény programu jsou Nick Cave & The Bad Seeds, My Bloody Valentine, Dead Can Dance, Band of Horses či Liars. Už v tuto chvíli lze ale říci, že letošní Primavera má skutečně mimořádnou úroveň.
