Znají ho všechny generace, ale každá po svém. Jak berou slavného rodáka Jerzyho Stuhra dnešní mladí Poláci – jako hrdinu takzvaného kina morálního neklidu ze 70. a 80. let, nebo coby symbol kultovní sci-fikomedie Sexmise, již přivezl na pražskou přehlídku v digitálně restaurované kopii?
Jerzy Stuhr na Febiofestu
"Je to ještě trochu jinak. Většina ve mně vidí komika, menšina režiséra a herce mých vlastních filmů, ale kino morálního neklidu už nepamatuje nikdo. Pokud díla téhle vlny vidí, přijmou je, ale jen jako součást světa, který neznají. Pro mladé už je to exotika," líčí Stuhr. "Ještě Předtanečník má pro ně energii a tempo, na něž jsou dnes zvyklí, ale třeba v Amatérovi, ve své době společensky výbušném, vidí jen příběh o zrození umělce," dodává.
Zato Sexmise žije i po třiceti letech, ověnčená titulem nejlepší polské veselohry. "Mně vynesla nálepku komika, ač v Itálii nad ní žasli, protože tam mě znají jako charakterního herce," směje se Stuhr. Při natáčení slavné komedie mu však do smíchu nebylo, nejen proto, že jde o nejtěžší žánr a ve spojení se sci-fi dvojnásob.
Jerzy Stuhr ve filmu Sexmise
"Vznikala totiž v době, kdy generál Jaruzelski vyhlásil v Polsku výjimečný stav, pod dohledem armády, neboť kamery patřily ke strategicky střeženým prostředkům. Vojáci nám je ráno vydali se slovy – Jaruzelski říká, ať točíte – a po směně kamery zase vzali a zamkli. Uznejte, že to k smíchu nebylo," vypráví Stuhr o filmu, z nějž mu fanoušci dodnes citují. "Ale já už si přesné citáty nevybavím," prohlašuje.
Prvním učitelem režie byl pro herce Krzysztof Kieslowski, s nímž točil trilogii Tři barvy, druhým loňský laureát ceny Febiofestu Nanni Moretti, v jehož snímku Habemus papam hrál mluvčího Vatikánu.
Příběh ze zákulisí volby papeže, jenž svůj post nakonec odmítne, vyvolal pozdvižení. "V Itálii ho vidělo pět milionů lidí, ve Francii milion, a koupil ho dokonce Írán. Žasl jsem, proč zrovna Írán, a Moretti mi to vysvětlil: Logicky, přece aby poznali nepřítele," vypráví Stuhr.
Jerzy Stuhr na Febiofestu
Diváci ze zemí bez katolické tradice trochu tápali, na jaký bílý nebo černý kouř věřící čekají, v Oděse prý nerozuměli vůbec ničemu. A v Polsku? "Katolické kruhy filmu vytýkaly, že nemluví pravdu, že zpochybňuje dogma, neboť papež nemůže projít krizí a nevolí ho kardinálové, nýbrž Duch svatý. Ale nedávná skutečnost ukázala, že krizi může mít i papež," připomíná Stuhr.
Je ale přesvědčen, že jen Italové mají právo točit o pochybujícím papeži, natož s humorem. "Já se teď pobavím, až řeknu Morettimu: Abys věděl, já už mám taky Kristiána!"
