Ta v českém překladu Petra Husseiniho, Petra Zenkla, Luboše Snížka a Martiny Sanollové vyšla v nakladatelství Volvox Globator. Podstatnou osobností, která stála u vydání české verze coby "spolupracovník na realizaci", byl i Hank J. Manchini, zpěvák několika pražských kapel, z nichž ta jménem Rány těla byla odjakživa Nickem Cavem zřetelně - a přiznaně - ovlivněna.
Pro tvorbu Nicka Cavea pro skupiny The Birthday Party, The Bad Seeds nebo Grinderman jsou samozřejmě texty daleko důležitější, než je v rockové hudbě obecně zvykem. A je dobře, že i ti čeští fanoušci, kteří nevládnou dokonalou angličtinou, mají možnost tuto základní složku jeho projevu odkrýt.
"Když se dívám na posledních dvacet let, vidím, jak něco jasného převažuje. Mezi tím vším šílenstvím a zmatkem to vypadá, že jsem usiloval o jeden konkrétní sen," říká Cave v citované přednášce. A o pár vět dál upřesňuje: "Uvádění Boha do reality prostřednictvím Milostné Písně zůstává mou primární motivací jako umělce."
Skutečně, milostné motivy (jistě není náhoda, že používá velká písmena) se v jeho písňových textech - ale i prozaických dílech - prolínají s náboženskými či přesněji biblickými ohlasy. Vyžívá se ale i v epických desperátských příbězích vypůjčených z country (Cashovu Wanted Man si přizpůsobil k obrazu svému, podobné principy ale prolínají téměř celou jeho dráhou).
Podstatný a často přehlížený je ovšem také Caveův smysl pro humor, který možná není tolik nápadný při čtení textů nebo poslechu písní, ale zvlášť v kontextu s klipy. Stačí si připomenout v podstatě parodickou videopodobu jedné z nejslavnějších Caveových písní The Weeping Song a přečíst lkavý text.
Chronologicky a podle jednotlivých alb řazené texty jsou v knize prokládány vzpomínkami a poznámkami našich i zahraničních publicistů, hudebníků či výtvarníků, komentujícími jednotlivá období Nicka Cavea. Absence reprodukcí obalů alb či dalšího informačního aparátu je jen drobná muška na záslužném díle.
