Prezidentovi se k ránu zdálo o Lennym.
Šlo o sen v jistém ohledu trochu smutný - ale zároveň i vzrušující. Livia byla na Maledivách (pikantní bylo, že si s dětinskou škodolibostí vybrala stejný atol, kde tenkrát byl s Lennym), takže Václav Klaus si mohl přitáhnout balíček papírových kapesníků Zewa a nerušeně si ten erotický výjev přehrát ještě jednou. Potom zůstal v posteli a začetl se do novin a časopisů - což mu ovšem jako obvykle zkazilo náladu.
Homosexuál Klaus, Bárta otrávenViewegh v nové knize politiky nešetří |
"Vstup do Klausovy družiny je snadný: Chval mě, nepolemizuj se mnou, ale jinak si dělej, co chceš. Kolem prezidenta se šikuje i jedna z nejtemnějších politických sil, která se tu až dosud objevila - Akce D.O.S.T. Přestože se řada jejích stoupenců otevřeně hlásí k antisemitismu, rasismu, xenofobii a vykazují značně výhružnou podrážděnost vůči občanům menšinové sexuální orientace, prezident nikdy neřekl: S názory těchto lidí, kteří mě adorují jako svého ideového vůdce, nechci mít nic společného, protože jejich postoje jsou nepřijatelné," psal o něm šéfredaktor Respektu.
Klaus týdeník nakvašeně odhodil a přitáhl si dnešní vydání MF DNES.
"S nynějšími názory a postoji prezidenta se nelze jednoduše vypořádat jako s projevy staromilství starého pána, s přibývajícím věkem zatrpklého, žlučovitého a netaktního," dočetl se. Novináři jsou největšími nepřáteli lidstva, vzdychl.
Zalistoval dalšími novinami. Pranýřováni a ostouzeni byli i jeho oblíbenci: ministr školství Dobeš, ministr dopravy Bárta, ministr průmyslu Kocourek či šéf ČEZu Roman. O Bátorovi ani nemluvě. Že bych měl na lidi špatný odhad? říkal si zamyšleně prezident. Vyloučeno! Tohle je pouze další mediální útok na jeho osobu a na demokracii. Jeho prezidentování sice pomalu končí, nepřátelé už stříhají metr - ale on je ještě všechny převeze, pomyslel si odhodlaně. Nemá sice jako Putin žádného Medveděva, aby se s ním ve funkci prostřídal, ale naštěstí má manželku ochotnou stát se jeho bílým koněm - Václav Klaus se nad tím kriminálnickým termínem pobaveně usmál. Ženy jsou odolnější, připomněl si. Byl například stoprocentně přesvědčen, že když půjde někde po zapadlé poušti muž se ženou, zahyne dřív muž. I když by onu ženu ve všech sportovních disciplínách nominálně porazil. Ozvalo se zaklepání.
"Dále."
Vstoupil Hájek.
"Havel má Knihovnu, vy budete mít Institut. PPF vám navíc staví vilu. Potud v pořádku," pravil bez zdlouhavých úvodů.
Tak to měl prezident rád.
"Havel ovšem bude mít i letiště. Co se bude jmenovat po vás?" "Nepřemýšlel jsem o tom," zalhala hlava státu.
Ve skutečnosti na to Václav Klaus myslel velmi často, jenže až dosud ho nic nenapadlo. Hlavní nádraží nepřicházelo do úvahy: bezdomovci, špína a tak dále. Všechny aspekty konce svého prezidentského období ještě nemá promyšlené, musel v duchu připustit.
"Já ano, pane prezidente. Co je středobodem každého města?" "Náměstí."
"Správně. To byla první možnost, která mě napadla. Mohl byste samozřejmě mít Václavák." Prezident to zvažoval.
"Ale mám lepší nápad. Co je tradiční dominantou každého města?" V očích Václava Klause zajiskřilo poznání. V Hájkově vousaté tváři se objevil úsměv.
"Ano. Kostel. Katedrála. Chrám."
Prezident slyšitelně mlaskl.
"Nechám si to projít hlavou," řekl.
Bylo zřejmé, že ho ta myšlenka zaujala. Rozhodl se, že Hájka odmění otázkou dosvědčující zájem o osobní život podřízených.
"Tak co jste včera probírali na Žofíně?" zeptal se vlídně.
"Vstup USA do války, pane prezidente," informoval jej kancléř. "Pearl Harbor je samozřejmě mediální fikce." Prezident spokojeně přikývl. Měl rád, když to v intelektuálních debatách jiskřilo. Diskuse s kancléřem byly vždy inspirativní.
Masaryk měl Karla Čapka, on má Petra Hájka.
"Na podobné historické mýty jsou obě války přirozeně bohaté," pokračoval zmíněný. "Jeden z největších mýtů se týká Terezína." "Terezína?" "Jistě. Všichni se povinně dojímáme nad dětskými kresbičkami a nástupy do transportů - jenomže Terezín byl ve skutečnosti tajným mocenským centrem evropských Židů."
"To je zajímavé," pravil po chvíli Václav Klaus. "Podnětné." Mdlá politická korektnost, to nebylo nic pro něj. Opravdu rád by si o Židech popovídal, ale při pohledu na hodinky zjistil, že musí vstát a začít plnit státnické úkoly nového dne.
Nejprve si ovšem zahraje tenis se svým novým milencem.
Však oni se Rusové nezblázní, pomyslel si vzdorně.
