Publikace je výsledkem tříletého mezinárodního projektu, který měl za úkol kompletně zpracovat zvukové dokumenty z fonografických válečků uložených ve sbírkách brněnského pracoviště Etnologického ústavu Akademie věd.
Dílo obsahuje soubor odborných studií a zpráv, které vyhodnocují záznamy písní z historického, etnomuzikologického a technického hlediska, transkripce mluvených a zpívaných textů, tři kompaktní disky s digitálně zpracovanými nahrávkami a datový disk, na kterém jsou uloženy další textové, zvukové a obrazové dokumenty.
Vědci považují za nejzajímavější záznamy, které pořídil Leoš Janáček 12. a 19. května 1912. Hudební skladatel objevil v Králově Poli u Brna pět zpěvaček slovenského původu z obcí v okolí Terchové a dal je přivézt do své varhanické školy v Brně, kde jejich zpěv zaznamenal.
Fonografické nahrávky vznikaly v uvolněné atmosféře, jsou provázeny smíchem a v některých místech lze z povzdálí zaslechnout Janáčkův hlas, který dává Slovenkám pokyny během nahrávání. Hodnotu těmto dokumentům přidává i to, že jiná nahrávka Janáčkova hlasu neexistuje.
Janáček si zaznamenané lidové písně opakovaně přehrával a studoval je. Mnoho z nich je proto "opotřebovaných". I přes sníženou kvalitu zvuku jsou to však unikátní dokumenty, které jsou ve své úplnosti publikovány poprvé.
