Flamengo: Kuře v hodinkách
Kdo přišel s nápadem oživit Kuře v hodinkách?
Vlastně já. Fanoušci na koncertech nám často říkali, ať zahrajeme "něco z Kuřete". Ve chvíli, kdy na Supraphonu vyšla reedice, napadlo mě, že by bylo dobré s ním vyjet. Říkat tomu turné je asi trochu nadnesené. Na pódiu nebude ani celé Flamengo, z původních členů jenom Guma Kulhánek na baskytaru a kytarista Pavel Fořt, plus klávesy a saxofon, bez kterých by to nešlo. Kuře tak budeme hrát vlastně v rámci vystoupení Etc...
Přehrajete celou desku od začátku do konce?
Zjistili jsme, že příprava je dost pracná. Dát dohromady termíny zkoušek nebylo jednoduché. Zatím máme z devíti původních věcí nazkoušených šest. Na konec budeme jako vzpomínku přidávat Oye Como Va, což byl na našich tehdejších koncertech závěrečný majstrštyk. Na příští měsíc bychom rádi ještě dodělali přímo písničku Kuře v hodinkách. Opravdu to není sranda, učit se ty věci po čtyřiceti letech znova.
V čem byl největší problém?
Když jsem byl mladý, zpíval jsem hodně vysoko. To zkrátka v pětašedesáti nejde. Mám už úplně jiný způsob zpívání, ale myslím, že jsem se s tím nějak srovnal. Alespoň na zkouškách to vypadalo dobře.
Vyvolávají ve vás zkoušky nějaké zašlé vzpomínky?
Hlavně je pohoda. Nahrávka vznikala v dobrém rozpoložení kapely Flamengo a vřelé atmosféře. To se mi vrátilo. Samozřejmě mi prolítnou hlavou i smutné věci, jako že varhaník Ivan Khunt už není. Nebo že saxofonista Honza Kubík je nezvěstný, nikdo na něj nemá kontakt ani se neví, jestli žije. I proto jsme se nesnažili dát dohromady původní Flamengo, bylo by to složité.
Flamengo (zleva Pavel Fořt, Vladimír Mišík, Jan Kubík, Vladimír Kulhánek, Jaroslav Erno Šedivý, Ivan Khunt)
Jak vlastně před čtyřiceti lety nahrávání vypadalo?
Vše se točilo živě a museli jsme u toho hodně přemýšlet. Technicky to bylo ještě pionýrské a nesmírně náročné. Když se míchalo, stáli jsme všichni kolem pultu a pomáhali tahat správné šavle, protože zvukař to sám ani nemohl zvládnout. Když si vzpomenu, jaké technické vybavení jsme měli, říkám si, že deska vůbec nezní špatně.
Vladimír Mišík
S jakou představou jste tehdy šli do studia?
Materiál jsme měli dlouho, protože jsme hráli tři čtyři měsíce v roce v Polsku. Oproti bolševickému Československu to tam žilo, jenže ty písničky jsme měli v angličtině, proto jsme řešili texty. Nakonec nám je během dvou dnů napsal tehdy dost nemocný Josef Kainar. Když nám je předával, měl ještě z nevyspání kruhy pod očima. Myslím, že to bylo jeho poslední dílo.
Zastávky turné Kuře v hodinkách16. 9. Plzeň |
