AUDIO: Vycházejí Svěrákovy pohádky. Hrají Kemr, Rösner i Adamová

Čtyři vtipné a svérázné pohádky Zdeňka Svěráka, psané v 60. a 80. letech, vyjdou v nejbližší době na kompletu čtyř CD. Kromě originálního autorského stylu je spojuje i vynikající interpretace mnoha předních českých herců minulosti i současnosti.

Zdeněk Svěrák | foto: Supraphon

Nejprve vznikl příběh Tři auta: o starém Fordu, Aerovce a Spartakovi. Auta si vyjedou na výlet, protože je jim před domem na ulici zima. Herecké obsazení je mimořádné: Ljuba Hermanová, Eduard Kohout a Ladislav Trojan.

Krápník a Františka je pohádka o hledání štěstí a zároveň jinotaj o dvojím světě, zjeveném a tajném, opět se skvělými herci, např. Josefem Kemrem, Iljou Rackem a Jaroslavem Satoranským.

Třetí pohádka Kolo se zlatými ráfky zcela otevřeně vypráví o divném království, kde se nesmí mluvit nahlas a ti, kteří neposlechnou, pak musí zpívat vězeňské lidové písničky v kobkách v podzámčí. Tuto pohádku, nazvanou původně Tiché šlapací království, v Československém rozhlase po roce 1968 smazali jako nežádoucí.

Její nová verze vznikla o dvacet let později v obsazení Borise Rösnera, Karla Heřmánka, Jiřího Langmajera a řady dalších, mimo jiné také autora Zdeňka Svěráka. Ten je interpretem i posledního souboru příběhů s názvem Radovanovy radovánky, známých také z televizního Večerníčku.

Vyprávění o optimistickém zahradnickém synkovi Bohouškovi, který měl tu vlastnost, že se ze všeho radoval, a proto mu začali říkat Radovan, patří, jako ostatně všechny Svěrákovy pohádky k těm, jejichž humor milují nejen děti, ale i jejich rodiče.

Zdeněk Svěrák: V pohádce má zvítězit dobro nad zlem

Jaké pohádky máte rád vy sám?
Jako dítě jsem měl rád české národní pohádky posbírané a vyprávěné Erbenem a Němcovou. Potom jsem si zamiloval způsob, jakým je psal Karel Čapek. Každou neděli mě přikovaly k rádiu pohádky rozhlasové.

Když píšete pohádky, bývaly prvními čtenáři vaše děti a dnes vnuci?
Děti a vnoučata byly pro mě hlavně inspirací a návodem, jak psát, aby je to napínalo, bavilo či rozesmálo. Čtení z vlastní knížky vlastnímu potomkovi byl pro mě vždycky svátek a napínavá akce, protože dítě, jak víte, vypravěče nešetří, a když je upovídaný, dává mu velice zřetelně najevo, že se nudí.

Myslíte, že pohádka musí mít dobrý konec?
Jsou vypravěči, kteří končí dosmutna. Já od pohádky očekávám, že mě odmění vítězstvím dobra nad zlem, už proto, že se nám líp usíná a že v životě se toho dočkáváme tak zřídka.