"Portugalský film vždy žil s malými prostředky. Dokázali jsme však vždy skloubit jistou státní podporu s naší láskou k filmu," vysvětluje režisér, jenž by rád spatřil v kinech promítat svůj poslední film Deste lado da Ressureiçao (Z této stránky povstání).
"Momentálně nemáme žádné prostředky, jak financovat filmy," dodává jeho producent Pedro Duarte ze společnosti Rosa Films. Portugalský avantgardní film se zrodil v 60. letech minulého století, za Salazarovy diktatury, mezi intelektuální elitou. Přestože jej vláda cenzurovala, dokázal si získat mezinárodní renomé.
Po karafiátové revoluci z roku 1974, která nastolila demokracii, zažilo sedmé umění podporované ze státních fondů nový rozkvět s takovými filmaři jako Pedro Costa, César Monteiro, Paulo Rocha či Manoel de Oliveira, jenž i ve svých 103 letech pokračuje v natáčení.
Portugalské filmy představované nyní novou generací se vyznačují svobodou tónu a zvláštní estetikou. Situace s filmem, který přitahuje více diváků v zahraničí než v Portugalsku, se stala dramatickou v uplynulém roce, kdy byla zemi poskytnuta mezinárodní pomoc výměnou za přijetí drastických úspor.
Z filmu Podivný případ Angeliky režiséra Manoela de Oliveiry
Na všech ministerstvech byly provedeny tvrdé škrty v rozpočtech a tomuto zásahu se nevyhnulo ani ministerstvo kultury. Rozpočet Generálního ředitelství pro umění, které je pověřeno podporou divadla a filmu, byl snížen o 38 procent, zatímco daň z přidané hodnoty u vstupenek do kin vzrostla ze šesti na 13 procent.
"Náš film je na pokraji vyčerpání," prohlašuje režisér Joao Pedro Rodrigues na festivalu ve švýcarském Locarnu, kde představil svůj film Naposledy, co jsem viděl Macao. "Nemám žádnou podporu od své země, kterou na tomto festivalu reprezentuji," říká režisér, který natočil filmy jako Umřít jako muž a Fantasma, O.
Situace je stejná u většiny portugalských filmařů, kteří přesto v posledních letech vynikli na četných festivalech, jako Miguel Gomes a Joao Salaviza, jimž se letos v únoru dostalo ocenění na Berlinale.
Od začátku roku byly subvence od Institutu filmu a audiovizuálních prostředků (ICA) kvůli krizi zastaveny. Mnohé projekty dosud čekají, že dostanou slíbenou pomoc. Jiné byly prostě zrušeny.
Vláda pravého středu navrhla zákon, který byl schválen v červenci a podle něhož se mají naplnit pokladny ICA nejen penězi z reklamy v televizi jako dříve, ale také díky novým daním pocházejícím od jiných operátorů s audiovizuálním obsahem.
Podle vlády tato opatření umožní ztrojnásobit fondy ICA až na 27 milionů eur (675 milionů Kč) ročně. Nový zákon zásadně zpochybňují operátoři, kteří nové daně odmítají, zatímco mnozí filmaři se obávají, že bude pozdě.
"První peníze budou moci přijít nejpozději v roce 2014. Co se stane s letošní produkcí a s produkcí v příštím roce?" ptá se Joaquim Sapinho. "Montéři, technici a další si budou muset hledat jinou práci nebo emigrovat," znepokojuje se Pedro Duarte.
"Dnes jsme nuceni si půjčovat, obracet se na přátele nebo využívat koprodukce, abychom mohli dotočit již zahájené projekty," zdůrazňuje Sapinho. "Přes to všechno nepřešlapuje portugalský film na místě. Jsem režisér, budu točit dál," tvrdí Joao Pedro Rodrigues
