Hudebnice, která se letos chystá vrátit s novou deskou, si stihla užít i jeden film, i když při něm nakonec musela sedět na schodech.
Vy jste známá jako zpěvačka, ale do Varů jste přijel jako dýdžejka. Věnujete se tomu často?
V poslední době ano. Začalo mi totiž chybět hraní s kapelou, objíždění koncertů a všechno okolo. Tak jsem se do toho začala dostávat a zjistila, že dýdžejování je taky velká zábava. V neděli večer uvidíte, co tím myslím. Mám třeba připravené docela zajímavé remixy popových písniček i pár vlastních remixů. Ale beru to jako takové zahřívací kolo, než zase vyjedeme hrát s kapelou.
Dalo by se to přeci kombinovat.
Že bych zpívala k deskám? To ale nefunguje. Zní to potom jako špatné karaoke. Nesnáším, když je to naživo nuda. Proto mám v kapele skvělé muzikanty a dáváme tomu všechno.
To docela rád slyším, dost elektropopových kapel je naživo pekelná nuda.
Vím, co tím myslíte. Dva kluci a jeden čudlík. To je otrava. Já o hudbě přemýšlím hodně vizuálně, což se v rámci možností snažím promítnou i do koncertů. Lidi chtějí vidět, že se na pódiu něco děje a ne že si tam někdo za laptopem nejspíš hraje hry na internetu a k tomu něco pouští. My jsme měli jeden koncert i s tanečníky. Bylo to spíš umělecké než nějaká show, ale hodně mě to bavilo. Nejradši bych samozřejmě s tak velkou produkcí hrála pokaždé, ale na to zatím nemáme.
Letos by vám měla vyjít druhá deska. Na co se můžou fanoušci těšit?
Měla by snad být venku během října. Pracovala jsem na ní s lidmi z Hercules & The Love Affair nebo Simian Mobile Disco. Bude možná trochu temnější, ale pořád bude elektronická. Začala jsem o hudbě přemýšlet trochu jinak, určitě si chci vyzkoušet jiné přístupy a modernější zvuk. Nebude tak retro jako ta předchozí. Dost se na ní třeba promítne houseová hudba, uslyšíte sami.
Vy jste sólovou kariéru začala netradičně: nahráváním videí vašich coververzí známých písniček od Madonny, Blur nebo Miley Cyrus na internet. Jak vás to napadlo?
Prostě jsem se jednou hrozně nudila a udělala to. Nebyl to žádný velký plán, vždycky jsem chtěla hrát pro hodně lidí. A pověsit videa na internet mi to umožnilo. Nic jsem si od toho neslibovala, ale pak jsem jednou ráno vstala a zjistila, že si během jediného dne moje video přehrálo padesát tisíc lidí, což tehdy ještě bylo opravdu hodně. To byl tedy divný pocit. A všechno to běželo organicky. Já už předtím měla kapelu Dead Disco, takže se toho chytil i label.
Hrajete elektropop inspirovaný osmdesátými léty a ve stejné době jako vy se objevila řada zpěvaček na podobné vlně. Od Lady Gaga přes La Roux až k Florence and the Machine. Jak si to vysvětlujete?
Prostě je hodně zpěvaček, které začaly dělat tuhle hudbu a ve stejnou dobu vydaly desku. Stejně jako je spousta rockových kapel, které vydaly desku. A každá z těch desek je navíc hodně odlišná. Scénu z nás začali uměle dělat novináři. Společného máme asi to, že máme vagínu, klávesy a mikrofon.
Vystupujete na filmovém festivalu. Viděla jste tu nějaký film?
Právě jsem přišla z filmu Za zavřenými dveřmi. Helen Mirrenová je v tom obdivuhodná. Jenom mě překvapilo, že jsem musela sedět na schodech. Když jsme přišli, na našich místech seděli nějací kluci a řekli, že už nás nepustí. Prý tu máte takové pravidlo. Musíte totiž chodit včas. Tak to u mě nikdy neklapne.
