Vítězové Bienále Brno 2012Vítězi hlavní ceny 25. ročníku mezinárodního bienále grafického designu Brno 2012 se stali Armand Mevis a Linda van Deursenová z Nizozemska. Ocenění získali za program Temporary Stedelijk pro muzeum současného umění v Amsterdamu. Mezinárodní porota, která letos vybírala ze 300 prací 141 autorů ze 23 zemí, jim cenu udělila jednomyslně. "Ocenili jsme zejména myšlenkovou hloubku a koncepčnost doplněnou o velkou míru originality a imaginace," řekl předseda poroty, americký designér Andrew Blauvelt. |
Brněnské Bienále grafického designu je každé dva roky velkou událostí. Letos bude výjimečné. Jiné, inovativní, nečekané. Má nový organizační výbor v čele s iniciátory změn koncepce Radimem Peškem, Tomášem Celiznou a Adamem Macháčkem. Peško dělal katalog bienále před šesti lety a spolu s Macháčkem tehdy připravili i výstavu experimentálního designu Z Marsu, která byla malá, ale vzbudila větší ohlas než výstava mezinárodní poroty či soutěžní přehlídka.
Pánové začali zostra: zrušili letité dělení na bienále knižní a plakátové, takže letos poprvé se obě témata mísí. Co si Bienále Brno zachovalo, je labyrint výstav, nádherná barevná záplava plakátů, knih, reklamní grafiky, corporate identity, vizuálů, tvarů, písmen, obrazů. Každý rok jsou podstatné
tři pilíře (mezinárodní soutěž, sympozium a profilová výstava zahraničního autora), ale stojí za to se toulat i malými sály s ukrytými doprovodnými výstavami.
Trochu víc vlevo, prosím
Letošek nabízí ještě jeden velký tahák, tematické pokračování výstavy Zdenka Primuse Papež kouřil trávu, která měla před lety obrovský úspěch. Jmenuje se DAR – Husák trávu nekouřil, připravil ji Karel Haloun a mapuje hudební plakáty posledních čtyřiceti let od normalizace po mcdonaldizaci i žhavou současnost.
Vedle sebe tak najdeme plakát Zorky Ságlové na koncert Plastic People z roku 1971, na Velvet Underground, kteří hráli v Praze v roce 1993, i na MIG 21 z roku 2001. Možnost srovnání, vzpomínání, úlevy i smutku, že tehdy není teď – ta Ságlová je výborná!
Bienále se ohlíží i do minulosti. Jednak výstavou knih Květy Pacovské, která získala svou první Grand Prix v roce 1965 a na červeno-zeleno-modrých písmenkách vyrostly už dvě tři generace dětí. A také profilovou výstavou jménem Dvě nebo tři věci, co vím o Provo. Ta je rozšířenou verzí premiérové podoby, kterou nezávislé studio grafického designu Experimental Jetset připravilo v roce 2010 pro amsterdamské umělecké centrum W 139.
Hnutí Provo, aktivní pouhé dva roky (1965–1967), kritizovalo nizozemské poměry a pokoušelo se je změnit formou pouličních akcí, happeningů, utopistických projektů či street artových aktivit. Nejsilnější protest zvedlo proti zbourání jedné amsterdamské čtvrti, kterou obsadilo a ukázalo tak jako jedno z prvních v Evropě sílu squattingu. Výstava kreativně spojuje dokument a angažované umění, netají se kritikou holandské pravicové koalice a ptá se: kam se poděla síla revolty?
Bienále Brno 2012Výstavy trvají do 28. října
|
Brněnská verze výstavy je obohacená o rozměr, který amsterdamská
expozice neměla: nabízí možnou paralelu s československými undergroundovými silami, hlavně s hnutím Fluxus.