V pouhých pěti letech jel Sarú Brierley, jak se tento Ind dnes jmenuje, se svým bratrem vlakem. "Bylo pozdě v noci, když jsme vystoupili v našem městě, a já byl tak unavený, že jsem si lehl na lavičku na nádraží a usnul jsem," pamatuje si Sarú dodnes klíčový okamžik svého života.
"Když jsem se probudil, bratr nikde. Přede mnou byl vlak. Napadlo mě, že bratr musí být určitě v něm. Vlezl jsem si do něj." Bratra však nenašel. Místo toho ve vlaku znovu usnul a probudil se o 14 hodin později. A ještě o něco později zjistil, že je v Kalkatě, třetím největším indickém městě.
Z Indie do Tasmánie
Malý chlapec se musel rychle naučit, jak bez rodiny přežít. Začal žebrat na ulicích. "Byl jsem velmi opatrný. Nikomu jsem nevěřil," vzpomíná na ty časy.
Přežil a nakonec se dostal do sirotčince, který ho nabídl k adopci. Osvojili si ho manželé Brierleyovi z Tasmánie, ostrova patřícího k Austrálii. "Smířil jsem se s tím, že jsem beznadějně ztracený a že nemůžu najít cestu zpátky domů. Takže jsem si říkal, že je to skvělé dostat se až do Austrálie."
Sarú si na Tasmánii rychle zvykl. Ale když dospěl, jeho touha objevit své rodiště stoupala. Problém byl, že v pěti letech jako negramotné dítě ani neznal jméno svého města. Jediným klíčem v minulosti byly jeho vizuální vzpomínky. Proto ho nadchlo, když si nainstaloval do počítače Google Earth - a začal hledat.
Přes vodopády až domů
Byl to skoro beznadějný úkol. Nakonec Sarúovi pomohl nápad. "Znásobil jsem čas, který jsem strávil ve vlaku, tedy zhruba 14 hodin, rychlostí indických vlaků a vyšla mi přibližná vzdálenost, jak daleko od Kalkaty by moje rodiště mělo být. Bylo to asi 1 200 kilometrů."
A stal se zázrak. Nečekaně rychle ho prohledávání dostalo k vodopádům, kde si jako dítě hrával, a tím k jeho rodišti - městečku Khandwa. Vydal se tam. Zdaleka ne všechno šlo jako po drátku, jeho rodný dům byl opuštěný. Sousedé ho však navedli až k matce. A u ní se dozvěděl smutný začátek celého příběhu s jinak šťastným koncem. Poté, co tehdy zmizel, našli jeho bratra rozpůleného na kolejnicích.
