Možná už nahlédl marnost bojů s filmaři, možná slabost lidí, ač vyvolených, bere vstřícněji. A možná jenom neví, jak se ohradit proti smíchu.
Nanni Moretti totiž natočil komedii, a ne ledajakou: sdělnou, vkusnou, chytrou, břitce jízlivou, ale také laskavě shovívavou vůči pošetilostem institucí i jednotlivců. Odehrává se během pár dní pouze na vatikánské půdě a vesměs mezi muži, převážně důstojnými kmety v kardinálských hábitech; přesto ani na okamžik nenudí.
Nápadu s velkým N, jejž režisér rozmarně rozvíjí až k omračující pointě, která pozvedne průběžné hodnocení rázem o deset procent. Svaté město za volby nového papeže působí věrněji než v dokumentu: se vznešenými rituály, náladou čekajícího náměstí, postřehy televizních štábů. Uvnitř však už Moretti vytváří vlastní Vatikán s nádechem grotesky, kde si kardinálové večer zajdou na rotoped či na cigaretu a při sčítání hlasů se tiše modlí - Bože, jen ať to nejsem já.
Načež vítěz, dokonale nenápadný a nenápadně dokonalý Michel Piccoli, nedovede vyjít na balkon a pozdravit věřící; není si jist sám sebou. Nezlomí ho ani přizvaný psychoanalytik. A zatímco papež uteče z paláce jako kluk za školu, aby si v anonymitě davu vše promyslel, zhrozený Vatikán navenek drží fasádu; dokonce najme za zmizelého "záskok". Papež je lehce nemocen, papež dlí na modlitbách, nalhává médiím mluvčí, kterého skvěle hraje Jerzy Stuhr - a v soukromí si jadrně uleví mateřštinou.
Dvoukolejné vyprávění snímku maličko ubližuje, neboť papežovy něžně zábavné toulky ústící s okatou symbolikou v divadle nemají takovou výbušnost jako vatikánské zákulisí, kde se znuděný lékař duší zpovídá z vlastních manželských traumat užaslým kardinálům, hraje s nimi karty, probírá jim léky a nakonec je zapojí do volejbalového turnaje světadílů, což je podívaná vážně jedinečná a k popukání. Zároveň tu přijde druhá "bodová srážka", protože herecky sebestředný Moretti se své vděčné role nemůže nabažit a ukrajuje prostor ostatním postavám.
Zato coby režisér se chová ukázněně; nepředvádí se, nevymýšlí zbytečné okrasy. Vede příběh pevně a bez kazatelských vysvětlivek k věcnému rozuzlení i tichému poznání, že pochyby značí velikost, že před vlastní zodpovědností člověk neuteče a že jednou beztak musí říci rozhodné ano - ne. A hlavně Moretti film řídí otěžemi humoru, jemuž sice nic není svaté, ale nemyslí to ve zlém.
Hodnocení MF DNES: 80 %
