Historie sochy by vydala na vlastní román s tím, že by v něm Češi vystupovali jako hrdinové. Sochu si totiž v roce 1891 od Rodina objednal spisovatel Émile Zola jako nově zvolený předseda francouzské Literární společnosti.
"Rodin ji po mnoha přípravných studiích dokončil v roce 1897. Poprvé ji vystavil v roce 1898 na pařížském Salonu. Socha tehdy vyvolala prudký odpor konzervativních kruhů a způsobila mimořádný skandál. Literární společnost ji odmítla přijmout, ale protestovala i proti jejímu veřejnému vystavení," vysvětluje Nikolaj Savický z Národní galerie.
Balzac ve Veletržním paláci |
A právě v tuto chvíli vstupuje do děje pražský magistrát a odvážně se k artefaktu hlásí s tím, zve Rodina do metropole, aby zde připravil výstavu svých děl. "Ta se uskutečnila na jaře roku 1902 v pavilonu Spolku výtvarných umělců Mánes a Rodinova třímetrová socha Balzaca se stala jejím symbolem. Nemalý podíl na tom měl i zdařilý plakát Vladimíra Županského, který zval návštěvníky na výstavu právě Balzacovým prostřednictvím," doplňuje Savický.
Socha se v Česku objevila ještě jednou, a to na jaře roku 1935 při příležitosti výstavy Moderní francouzské sochařství. Při této příležitosti ji koupila Společnost přátel Moderní galerie s vědomím, že do svých sbírek pořizuje jeden ze tří autorizovaných odlitků. (Druhý je na křižovatce bulvárů Montparnasse a Raspail v Paříži a třetím se pyšní Japonsko.)
Stěhovací firma přemístila ve Veletržním paláci sochu spisovatele Honoré de Balzaca od sochaře Augusta Rodina. Na snímku ředitel galerie Vladimír Rösel (22. března 2012, Praha)
"Rodinův Balzac je považován za první dílo moderního sochařství na světě vůbec a představuje patrně nejcennější novodobou plastiku na území České republiky. Národní galerie v Praze jejím přesunem na nové důstojnější místo končí první etapu revitalizace vstupních prostor Veletržního paláce v Praze," dodal Savický.
Práci stěhováků kontroloval sám šéf Národní galerie Vladimír Rösel.
