Scházíme se v kalifornské Santa Monice, jen pár kilometrů od nápisu Hollywood v kopcích nad Los Angeles. Když proti mně usedá, nemůžu přehlédnout její úsměv, kterým před více než dvaceti lety okouzlila diváky svého prvního hitu Pretty Woman. Slovo romantika a jméno Julia Robertsová se od té doby vyslovují jedním dechem.
Nevěsta na útěku, Notting Hill, Svatba mého nejlepšího přítele – co zamilovaný film, to kasovní úspěch.
Robertsová je sázkou na jistotu, takže režisérům a producentům málem stačí jen její sympatická tvář a diváci se hrnou do kin. Snímky, ve kterých se objevila, už utržily celosvětově skoro dvě a půl miliardy dolarů. Ona sama si za každý snímek přijde na úctyhodných 20 milionů dolarů a podle loňského žebříčku magazínu Forbes patří mezi pět nejlépe placených hollywoodských hereček. Ale uspěla i u kritiků, v roce 2001 si odnesla za snímek Erin Brockovich svého prvního a zatím jediného Oscara.
Sladké a hodné postavy ji však očividně přestaly bavit. Oblíbená americká herečka ve svém posledním snímku odhodila romantickou image a na plátna se vrací coby zlá královna v grimmovské filmové pohádce Sněhurka, která přijde začátkem dubna i do českých kin. Její sokyní v lehce bollywoodské verzi této klasiky je Lily Collinsová, dcera Phila Collinse z kapely Genesis.
Nejslavnější královnina věta z pohádky o Sněhurce zní: Zrcadlo, zrcadlo, pověz, kdo je na světě nejkrásnější. Jaký vztah k zrcadlu máte vy?
Vynikající. Jsme nejlepšími přáteli, přestože před ním moc času netrávím. A pokud jde o jeho služby, jsou velice rychlé a účinné.
Nemyslíte, že požadavky na ženskou krásu v Hollywoodu jsou neúprosné?
Nejde jen o nároky filmového průmyslu. Do hry tu vstupuje také společenský styl a odvěká touha lidí po mládí. Zatím se ještě necítím, že bych byla ve věku, kdy bych to musela řešit, ani z toho nešílím. Jakmile se to změní, dám vám vědět.
Julia Robertsová a její kouřové oči v kampani Lancome
Co je podle vás na stárnutí dobrého?
Snad zkušenost. Poznání toho, co člověk prožil.
Připadáte si zkušenější?
Nejsem žádná vědma, ale něco jsem se za ty roky u filmu naučila a jsem za to vděčná. Jsem díky tomu šťastnější a spokojenější.
Jako slavná herečka si už dávno můžete role vybírat. Změnilo se nějak v průběhu let to, jak k tomu přistupujete?
Posledních dvacet let si přečtu první stránku scénáře a hned vím, jestli roli přijmu. Stačí mi silný pocit, že postava odpovídá mým tvůrčím představám, a pak už obvykle neustoupím. Líbí se mi, když moje osobní zkušenosti s postavou ladí, lépe ji tak ztvárním.
Kterým snímkem vlastně začala vaše hvězdná kariéra?
Řada lidí si myslí, že můj život změnily filmy Pretty Woman anebo Mystic Pizza. Není tomu tak. Podle mě byl tím průlomovým snímkem Případ Pelikán z roku 1993. Osobně ho pokládám za začátek své kariéry. Byla to dospělá role a pro mě – tehdy ještě mladou dívku – představovala něco úplně nového.
Litujete, že jste některou z filmových rolí během kariéry odmítla?
Myslím, že ne. Možná se mýlím, ale na žádnou si nevzpomínám.
Řada herců si postupem času odskočí i k produkci. Podílíte se na samotné výrobě filmů i vy?
Ano, mám svou produkční firmu, s níž se snažím natáčet vlastní projekty. Ale celý výrobní proces je velice zdlouhavý, takže v mezidobí můžu být herečkou.
Dáváte přednost nějakému žánru?
Samozřejmě si mě lidé spojují hlavně s romantickými příběhy a komediemi. A mají pravdu, baví mě a ráda se k tomu hlásím. Od každé postavy se můžete něco naučit, v mozku si to uložit někam dozadu a jednou zase použít. Ale jen v roli, v soukromí se jako mé postavy nechovám.
Julia Robertsová ve filmu Pretty Woman aneb novodová Popelka z ulice, kterou zachrání bohatý podnikatel Richard Gere.
A co jste se naučila od královny v pohádce o Sněhurce?
Třeba že se člověk nemá bát pohledu do zrcadla? Ne, vážně: prostě jsem se bavila, byla to pohádková zkušenost. I díky Georgi Clooneymu (dvojice se potkala ve filmech Dannyho parťáci, pozn. red.), i když já jeho legrácky při natáčení neumím napodobit. Snažím se, abych dovedla rozesmát lidi v kině, ne na place. Ale s Nathanem Lanem, který hraje mého komořího, se podobným žertům stejně neubráním.
Tenhle klasický příběh bratří Grimmů asi nelze jen tak měnit?
Příběh Sněhurky zabírá pouhých několik stránek textu a v Americe je známý především z animované disneyovky, která nemá s naším snímkem nic společného. Režisér Tarsem Singh vypráví příběh mnohem víc zeširoka, pro různé generace, střídá smích se strachem. Moje královna má dvojí podobu, tu všední a tu v zrcadle. V jeho odrazu působí klidněji, silněji, chladnokrevněji a sebejistěji než ve skutečnosti, s níž se těžce potýká.
Dá se při natáčení klasické pohádky vůbec improvizovat?
Samozřejmě. Ani přes tvrdé požadavky na realizaci scénáře se tomu nevyhnete. Třeba ve scéně s pytlem "lidských vnitřností" se nedá jen tak bez legrácek běhat po scéně a potom v něm najít jenom buřty.
Královna Julia Robertsová |
Jak se vám líbily výpravné kostýmy?
Šaty pro mě tentokrát představovaly, jak se často říká, skutečnou výzvu. Jsem zvyklá na sportovní, ležérní oblečení, ale při natáčení jsem musela zvládnout korzety a obrovské sukně. I když měly své opodstatnění, byla to muka. Musela jsem změnit svou chůzi i držení těla, bolelo to. Ale zároveň mi umožnily tu roli zvládnout a posunout ji o kus dál.
Nemyslíte, že jste trochu příliš riskovala? Ze sladké dívky jste se poprvé stala zlou ženou.
To mi říká řada lidí, ale já si nemyslím, že riskuji. Z tohoto pohledu pro mě byla mnohem horší role ve filmu Svatba mého nejlepšího přítele. A taky mi to nevadilo, protože jsem měla možnost okusit svět, ve kterém obvyklá pravidla společenského života neplatí. Hodně mě to bavilo. Nikdo by vám neměl nic nařizovat, aspoň co se lásky týče.
Jaký vlastně máte vztah k pohádkám?
Ráda jsem je poslouchala, ale příliš mě neinspirovaly. Nikdy jsem si k nim nenašla takový vztah jako třeba představitelka Sněhurky Lily Collinsová, která dokonce vypadá přesně tak, jak si Sněhurku představujete. Ale dnes svým dětem pohádky ráda čtu před spaním. Jsou to nádherné příběhy, které vás dokážou vytrhnout z reality a přenést do světa snů a fantazie.
Lily Collinsová v pohádce o Sněhurce
Některé klasické příběhy jsou celkem kruté. Necenzurujete je doma?
Mám tři děti a každé reaguje na něco jiného. Snažím se to zvládnout, ale jen v mezích možností. Tuhle jsme se dívali na dokumentární příběh o podvodnících a jedno z mých dětí chtělo, abychom to vypnuli. Byla jsem z toho nadšená. Uvědomila jsem si, jak je nádherné, že rozpozná nespravedlnost.
Ve Spojených státech letos opět propukne volební sezona. Koho budete volit?
Samozřejmě mám představu, koho budu ve volbách podporovat a které straně věřím, ale ráda bych si ji nechala pro sebe. Myslím si, že v tomhle bych mohla zůstat aspoň trochu záhadná, když se všechno ostatní včetně mého soukromí neustále propírá v bulvárech.
