Když vydávali Beatles až dvě desky ročně, volali si s kolegy z Rolling Stones, aby si navzájem na trhu příliš nekonkurovali. Zbývající dva členové liverpoolské čtyřky si s tím dnes už starost zjevně nedělají. Paul McCartney a Ringo Starr právě uvedli svá sólová alba.
Ví, co dělá
Kdyby bylo potřeba charakterizovat aktuální tvorbu Ringa Starra jedním slovem, byla by to přímočarost. Bubeník Beatles se se svými posledními nahrávkami vážně nemaže. Předchozí desku Y Not zdobil jednoduchý černobílý přebal, tu nynější, sedmnáctou řadovou doplňuje jen červený nápis 2012 a vyfocený je v té samé ležérní póze, jen s klasickým "véčkem".
Ringo Starr: Ringo 2012 (obal alba)
A zpříma jde i na muziku. Žádná z osmi skladeb alba Ringo 2012 nemá ambice stavět se na roveň hitům z dob Beatles, zároveň však ani jedna nemusí zapadnout.
Přitom vkusných odkazů na slavnou minulost tu najdeme hned několik. Starr se tentokrát sice obešel bez výpomoci exkolegy McCartneyho, ale opěvování rodného Liverpoolu si neodpustil. Úvodní Anthem začíná bubny jako vystřiženými z Glass Onion a refrén, stejně chytlavý jako všechny na desce, přichází se starrovskou mantrou "peace & love". Do dob Beatles se vrací živočišnou coververzí Think it Over od Buddyho Hollyho, jehož čtveřice velmi ctila. A další okénko do minulosti obstarala píseň Rock Island Line, původně bluesová skladba ze třicátých let, z níž Ringův tým udělal svižný rokenrol.
Starr se obklopil partou zručných muzikantů včetně klávesisty a saxofonisty Edgara Wintera, aktuálního člena jeho proměnlivého All Starr Bandu, s nímž se loni koncertně předvedl i u nás. Přizval i kytaristu Eagles Joe Walshe.
Exbeatle ví, co dělá. Už několik let pouští do světa nahrávky, které neurazí. Naopak. Pokud nečekáte novoty, ale chcete si užít pořádnou porci dobře udělané muziky, Ringo nezklame. A můžete si přisadit dalších deset procent.
Paul, Eric, Stevie a Diana
McCartneyho deska Kisses on the Bottom nemůže být odlišnější. Ona je totiž jeho spíš nápadem než provedením. Hudebník si splnil sen nahrát album písní, které poslouchala generace jeho rodičů a na nichž i on sám vyrůstal v době, kdy si Británie léčila válečné rány návratem k předválečné idyle a o skifflu či rokenrolu se mládeži ještě ani nesnilo.
Paul McCartney: Kisses On The Bottom (obal alba)
Zručný kytarista a klavírista zde instrumentální party přenechal jiným – a nutno říct, že kapela Dianny Krallové patří k velmi povolaným. McCartney zde tedy jen zpívá, zato však s velkým nasazením. Dvanáct skladeb jsou dobové coververze, v rámci stylu sám napsal jen dvě: skvělou My Valentine s kytarou Erika Claptona a Only Our Hearts, již podkresluje podmanivá harmonika dalšího slavného hosta, Stevieho Wondera.
Je to vlastně jedna velká pocta vzdálenému světu a provedením velmi komorní, decentní deska. Nic, co by McCartney hrál na koncertech. Ale poslouchá se to skvěle.
Hudební glosář
Ringo 2012: 60 %
Kisses on the Bottom: 80 %
