Jevgenij Jevtušenko napsal báseň Památce Václava Havla. Přečtěte si ji

Ohlasy na úmrtí Václava Havla začínají přicházet i v podobě uměleckých děl. Jeden z nejvýznamnějších ruských moderních básníků Jevgenij Jevtušenko uveřejnil na webu ruské rozhlasové stanice Echo báseň věnovanou památce českého ex-prezidenta.

Jevgenij Jevtušenko | foto: Cybersky

Jevgenij Jevtušenko

Jevgenij Jevtušenko (nar. 1933) je jeden ze světově nejuznávanějších ruských básníků 20. století. Tvoří od 50. let, byl spolutvůrcem literárního proudu tzv. nové poezie, v jeho tvorbě byly patrné i reflexe hnutí beat generation. Od 60. let se Jevtušenko politicky angažoval, mimo jiné proti sovětské okupaci Československa v roce 1968 či proti nucené emigraci Alexandra Solženicyna. Báseň, kterou Jevtušenko uctil památku Václava Havla, exkluzivně pro iDNES.cz přeložil Milan Dvořák.

Památce Václava Havla

Těm, kteří dovedou žonglovat se slovy,
nevěří lidé poučení.
Věřili ale Václavu Havlovi,
který byl za slovo ve vězení.

A kromě překotně zbohatlých šizuňků
ke hrobu přijde se rozloučit s ním
stín Sacharova, co předčasně umlkl,
Palacha předčasně umlklý stín.

Lež, okupace, jen na čas vše zastřely.
K hrobu se tankista dostaví zas,
jenž na Moravě se v zoufalství zastřelil,
když dítě se dostalo pod jeho pás.

I osm odvážných s kočárkem, s plakáty,
k poslední poctě sejde se tam.
A také přiletí naivní, hubatý
a časem zažloutlý můj telegram.

Docela blízko vězeňských vaťáků
dvou dědů zavřených vnuk kdysi rost.
Vštípil vše do sluchu, pojal vše do zraku,
na stopě svobody tříbil si nos.

Z blízkého lágru skrz vánice vytí
uslyšel píseň, již navždy měl znát:
Zbavte mě okovů, ať volnost cítím.
Naučím vás, jak mít svobodu rád.

Svoboda, svoboda. Jak nánu ubohou
zas leckdo zbavil ji pelu a cti.
Svých tajných diktatur vždycky se domohou
ctnostní a falešní demokrati.

Jak máme vyhubit bezpráví bacily?
Kdo je vždy čistý a vždy bezelstný?
Kdepak je stát zcela bez lží a násilí?
Kdo z lidí svobodě učit nás smí?

Jak chodit po světě vždy s čistým svědomím?
Kam nesmí válka a s ní nenávist?
– myslí si Češi dnes nad hrobem Havlovým,
a nejsou sami. A tím jsem si jist.

Hitler i Stalin, ti katani národů,
dávno jsou pryč, kde však je lepší řád?
Víme, že musíme obhájit svobodu,
kdo však nám poví, co dál udělat?

Jevgenij Jevtušenko
prosinec 2011

Milan Dvořák se překladům a tlumočení věnuje více než třicet let. Z angličtiny do češtiny převádí především životopisná, historická a dokumentární díla. Z ruštiny pak překládá spíše poezii a uměleckou prózu.

Jeho jméno najdete pod českými verzemi Vysockého textů, které sám zpívá, tvorbou Bulata Okudžavy a mimo jiné i posledním překladem Puškinova Evžena Oněgina a Gribojedovova Hoře z rozumu.