Co vás přivedlo k partě kolem Romana Holého včetně Ondřeje Brouska, který s vámi napsal několik věcí?
Už mnoho let jsem přemýšlel o podobném albu. S Romanem Holým jsem se znal a požádal jsem ho, aby mi tuto desku produkoval. A jsem moc rád. Roman je naprostý profesionál. Když se pro něco nadchne, dá do toho všechno. Při natáčení nebyl jediný problém, rozuměli jsme si, jako kdybychom dělali dvacátou desku. Hlavní bylo, aby album neznělo tuctově, aby to nebyl obyčejný, jednoduchý popík. Velice pečlivě jsme volili skladby. Několik nám jich nabídl právě Ondřej Brousek, tři jsme vybrali a nahráli.
Pavel Šporcl |
Nebál jste se, že atmosféra nahrávek pohltí vaše housle?
To v žádném případě. Od začátku to byla moje deska a bylo jasné, že mé housle v ní musí držet naprostý primát. A to se i povedlo.
V jedné skladbě zpívá Vojtěch Dyk. Proč právě on?
Vojta je skvělý zpěvák, herec a kamarád. Byl hostem mého loňském turné se symfonickým orchestrem Pocta mistrům. Naše společné vystoupení, když jsme hráli a zpívali pouze my dva bez doprovodu, mělo obrovský úspěch. Za rok se na něj na YouTube podívalo takřka 70 tisíc diváků. Chtěl jsem mít na této desce jeden "track" se zpěvákem. Bylo tedy logické, že jsem pozval právě Vojtu. Vystupuje v nádherné písni Na perutích, která se původně jmenuje Women of Ireland. Český text napsal Oto Klempíř.
Kupříkladu projekt Vivaldianno přímo těží z Vivaldiho hudby. Nelákalo vás vybrat si nějakého klasika a pak jeho hudbu i vaše housle "ponořit" třeba do elektronických rytmů?
Pro mne je takové "ponoření" a aranžování klasické hudby do popového stylu degradací skladatelů a jejich hudby. Naprosto se mi to příčí. Ta hudba byla již napsána, je skvělá, má své místo na slunci a nechápu důvody, které někoho vedou k tomu, aby do ní vkládal elektroniku a bicí. Vivaldiho hudba sama o sobě je bigbeat, není potřeba s ní cokoli dělat. Přidat do ní bicí je jednoduché a prvoplánové. Jinak aranžování skladeb klasické hudby do popového stylu se týká i Čajkovského, Bacha, Dvořáka. Kdykoli jsem takové popové úpravy slyšel, byl jsem rozčarován.
Pavel Šporcl a Vojtěch Dyk při Poctě mistrům
O co vám tedy šlo?
Já jsem chtěl natočit poloautorskou desku, ve které by byly nové a neotřelé skladby. Ve většině případů se totiž stává, že interpreti hrají známé, do popu zaranžované skladby klasické hudby nebo přebírají hity popových zpěváků. A to jsem v žádném případě nechtěl, i když by to bylo v mnohém jednodušší. Pro mne je dobře, že podobné nahrávky a pokusy vznikaly a vznikají. Ukázaly mi totiž cestu, kterou rozhodně jít nechci.
Lze porovnat práci s romskou kapelou a s Romanem Holým?
Ne, jsou to naprosto odlišné věci. S cikánskou kapelou jsem navázal na tradici jejich virtuosů. Hrajeme hudbu, která je živelná a krásná a do které jsem vnesl něco ze svého klasickohudebního vzdělání a houslového umu. A jsem moc rád, že to zafungovalo, hrajeme všude po světě. Deska Sporcelain je vykročením naprosto jiným, pro mne novým směrem. Chtěl jsem posunout vnímání houslí a hudby pro ně složené v popovém stylu. Také je to poprvé, kdy se ukazuji jako autor a spoluautor. Tři skladby jsem napsal a ve většině ostatních jsem komponoval i houslový part. Nesmírně důležitá byla kvalita mé hry a houslového partu. A samozřejmě i kvalita skladeb, které hraju. Přál jsem si vydat něco výjimečného, různorodého, ukázat a posunout možnosti houslí v 21. století.
Pavel Šporcl vydal novou desku nazvanou Sporcelain
Chcete stavět most mezi popem a klasikou, nebo spíš rovnou vkročíte do sféry popu s tím, že zkušenosti z klasiky si ponesete s sebou jako výbavu?
Určitě to druhé. Nepřemýšlel jsem o stavění nějakého mostu a už vůbec ne mostu mezi popem a klasikou. Nejsem si jistý, kde vlastně jsou hranice mezi těmito dvěma žánry. Co je to klasická hudba? Vždyť i moderní skladatelé klasické hudby leckdy používají elektroniku. S tímto albem mám příležitost ukázat, jak si představuju novou hudbu psanou pro housle. Chtěl jsem předvést housle jak ve virtuosních polohách, tak v různých náladách, atmosférách a melodiích. A dokázat, že i houslové skladby v popovém stylu mohou mít duši a kvalitu. Sám této desce říkám popový crossover, protože se skládá z mnoha žánrů.
Proč právě Sporcelain?
Název vymyslel Roman. Sporcelain je slovní hříčka anglického slova "porcelain" (porcelán) a mého jména. Myslím, že tato deska je jako porcelán. Drží dobře pohromadě, ale skládá se z malých a křehkých střípků.
Dokážete hrát tento projekt naživo?
Počítám s tím. Rád bych již na jaře odehrál nějaké koncerty po Evropě, v Česku by premiéra měla být v červenci na Znojemském festivalu, jehož jsem patronem. Na podzim příštího roku bych rád vyjel jako každoročně na turné.
