Na úvod zásadní otázka: proč jste v rámci cyklu Olympic Retro tahle tři silná a dodnes populární alba, byť k sobě samozřejmě logicky patří, spojili do jednoho večera? Není to škoda?
Jistě ano, ale... Jedno album netrvá ani 40 minut a to na jeden koncert prostě nestačí. Takhle odehrajeme prakticky všechna tři alba a vynecháme pouze jednu píseň. I tak máme celkový čas někde kolem 100 minut, tedy ani ne dvě hodiny. Jistě jsme mohli dát i jiné různé písně do jednotlivých programů, ale to by byl asi pěkný guláš. K Trilogii se všechno ostatní dává špatně. Už tak mám osobní problém zařadit píseň Okno mé lásky (z Ulice).
Všechny tři projekty měly na svou dobu a domácí poměry bombastickou produkci. Jak myslíte, že písničky, zvlášť ty s převládajícími syntezátorovými plochami, kterým sluší velký sál, vyzní na klubovém pódiu?
Ve zkušebně to zní nádherně. Naopak ta prostota malého pódia tomu může jenom pomoci. Nebudeme moc svítit, zkusíme polosvětlo na scéně a budeme pokorně hrát jednu píseň za druhou. Myslím, že nás to do té pokory samo trošku nutí, protože už se nám nikdy nepovedlo něco tak zásadního udělat...
Zachovaly se z tehdejších dob nějaké kostýmy či kulisy, které v Malostranské besedě použijete?
Kostým beru s sebou, ale obávám se, že se do něj nevejdu. Nejenže se za ta léta dost srazil, ale já se naopak trošku přioblil. Kostým postrádá blikající led diodu v místě srdce, ale sehnal jsem podobnou a zkusím ji tam nainstalovat. Taky část koncertu odehraji na starýho gibsona, kterého jsem v té době používal. Broumovi přešili kostým synovi na maškarní ples, ale za co tam byl, jsem se nedozvěděl. Kde skončily kostýmy Berky a Hejduka, nevím...
Pojďme do historie. Už předchozím albem Marathón Olympic naznačil, že chytil "druhý dech". To se Prázdninami na Zemi potvrdilo. Vzpomenete si na atmosféru přelomu 70. a 80. let, ve které album vznikalo?
Nějak jsem cejtil v kostech, že se nám bude dařit. Měl jsem dostatečný odstup od studií na Konzervatoři Jaroslava Ježka a Rytíř strašně chtěl něco velkýho udělat. Politická atmosféra nebyla nic moc, ale přece jenom se zdálo, že se mírně otepluje, zvláště pak v oblasti ekologie.
Olympic: Ulice (1981)
Jakou hudbu jste tenkrát poslouchal? Směřuji pochopitelně k tomu, že zejména v souvislosti s Prázdninami a Ulicí se vždycky mluvilo o vlivu Pink Floyd...
Wish You Were Here a The Dark Side Of The Moon jsem měl poměrně dobře naposlouchané, ale rozhodně jsem to nekopíroval. Spíše jsem přebral volnější formu a hlavně: neskládal jsem písně, ale celou desku. Již předtím, než jsem napsal první notu, jsem měl celou osnovu včetně témat dané od Rytíře. Skládal jsem písně a věděl už dopředu, o čem budou.
Se Zdeňkem Rytířem jste byli nějakou dobu předtím "na kordy". Co vás dalo dohromady – silné téma chystané trilogie, nebo obecně lidská potřeba znovu navázat kontakt, ze které naopak ono téma a spolupráce vzešly?
Ano, lidská potřeba. Přišli jsme na to, že si prostě chybíme. Když řekl Rytíř, že napíšeme celou desku na dané téma, tak mi vyrazil dech. Nikdy předtím a ani potom jsem od něj nedostával texty do druhého dne. A jeden nádhernější než druhý. Těch báječných jinotajů, nezvyklých obrazů a nových témat, to bylo něco.
Prázdniny na Zemi hovoří o životním prostředí, Ulice o mezilidských vztazích a Laboratoř o technologickém pokroku, což jsou všechno věci vnímané jako silná témata dodnes. Na které z nich byste vy sám dnes kladl největší důraz?
Těžko některou z těchto věcí označím za nejhlavnější. V dnešním světě je vše tak propojené, že jedno bez druhého nestačí. Když jsem dělali Prázdniny, vůbec jsme neuvažovali o nějaké trilogii. Úvaha o ní přišla až po Ulici. Jenže Ulici Rytíř nechtěl. Zdálo se mu, že to nedáme filozoficky dohromady. Já jsem se ale tenkrát zasekl a vybojoval ji. Mezi Ulicí a Laboratoří je poměrně dlouhá doba vydání. Důvod byl prostý. Totální zákaz natáčení.
Byly s texty alb trilogie nějaké problémy se schvalováním?
Kupodivu si nevzpomínám. Jako by na to soudruzi neměli kvalitního cenzora.
Některé nejznámější písničky z trilogie plus hitové singly ze stejné doby v čele s Osmým dnem a Jasnou zprávou vlastně vytvořily společně s několika hity ze 60. let jakýsi základ repertoáru, s kterým si Olympic spojuje prakticky každý Čech. Myslíte si i vy osobně, že to jsou vaše nejsilnější skladatelské okamžiky? Není vám líto, že ostatní, zejména pozdější tvorba, stojí trochu v jejich stínu?
Líto nelíto. Někdo by to bral i třeba z poloviny. Skladatelská práce není zedničina. Někdy to prostě jde, jindy ne. Ne že bych se nesnažil, jenže chybějí témata. Stále si ale nabubřele myslím, že ještě něco skvělýho napíšu. Třeba už na příští album.
Olympic: Laboratoř (1984)
Kterou písničku z každého z těchto tří alb máte vy osobně nejraději?
Z Prázdnin rozhodně Vzdálenosti. Z Ulice Tváře slov a z laboratoře Pohlazení skoro jako láska.
A je některá, kterou naopak rád nemáte, a přesto ji zahrát musíte, protože bez ní by to nebylo ono?
Noční služba je taková, jakou až tak nemusím, ale je to jenom jedna ze tří alb.
Vzpomínáte si na nějakou historku, kterou máte s těmi alby spojenu?
V Prázdninách jsem začínali za promítacími plátny a během představení jsme rozepínali plátna zipama. Já začal hned v první písní. Měl jsem to poměrně dobře nazkoušené. Trhl jsem zipem, prostrčil hlavu , začal hrát na kytaru a volným krokem jsem šel k mikrofonu. Moc času jsem neměl a vycházelo to poměrně dobře, až jednou... Zip jsem otevřel, hlavu protáhl a volným krokem šel, jenže zip ne a ne povolit. Tak jsem trošku zabral, času bylo málo a já už už měl zpívat. Znovu jsem zabral – dodnes slyším, jak si trhám pravou nohavici zachycenou za zip. Navíc jsem upadl a přestal hrát. Kytara se mi totálně rozladila, Berka se snažil zachránit, co se dalo... Zašitou nohavici samozřejmě divákům ukážu.
Ulice se stala slavnou hned při premiéře v Lucerně. Lidi chtěli přidat Okno a hned to s námi zpívali. Vůbec jsme netušili, jak se to mohli tak rychle naučit.
Laboratoř šla ztuha. Už jsme to párkrát hráli a pořád jsme neměli pořádný začátek. Vlastně se nám to nikdy k plné spokojenosti nepovedlo. Je mi líto, že aspoň jednu čtyřmetrovou sochu nemáme. Ta by se do Malostranský určitě nevešla, ale před barákem by stát mohla. Škoda.
