Fotogalerie |
"Tango je kultura, styl, postoj, široké spektrum orchestrální i pěvecké hudby, není to jen pro tanečníky. Valčík, salsa a polka jsou tance, které se můžete snadno naučit, ale jsou to jen tance. Tango je celkový pohled na svět. Je to jako dělat tai-chi nebo aikido, ale na hudbu. Je to mysl i srdce ," řekl Fulghum.
"Nejsem dobrý tanečník tanga, ještě ne, ale každým rokem se lepším. A moje nadšení nepolevuje," dodal.
Tajemství barevných bot
S jednou červenou botou provedl parketem před plným hledištěm divadla Ponec nejen svou ženu, ale i profesionální tanečnici Patricii Porákovou a dokonce i jejího partnera Juliana Elizariho Romea.
"Víte, já mám každou nohu jinak velkou, takže si musím kupovat dva páry a nosit z každého jednu botu. A měli jen jedny červené a jedny černé, takže jsem si řekl: Proč ne? A nakonec se to ukázalo být velmi praktické, protože mi můj taneční mistr říká: Červená, červená! A já vím, kterou nohou jít," smál se spisovatel.
Jeho boty jsou i na obálce knihy Drž mě pevně, miluj mě zlehka (příběhy z tančírny Century), kterou malovala autorova žena Willow Baderová, stejně jako ostatní ilustrace v knize.
ListováníProjekt Lukáše Hejlíka Listování má za sebou už 65 titulů. Mezi nimi knihy Roberta Fulghuma Co jsem to proboha udělal? a aktuální Drž mě pevně, miluj mě zlehka. V listopadu se poprvé pustí do české klasiky a pod záštitou města Havlíčkův Brod představí dílo Karla Havlíčka Borovského. Poprvé také chystají zařadit na svůj repertoár kuchařku. |
V Ponci přečetl Fulghum i krátký úryvek, který po něm v češtině zopakoval herec Lukáš Hejlík. S jeho projektem Listování Robert Fulghum vyrazil už podruhé na turné. (O Hejlíkovi a jeho projektech více ZDE)
"S Robertem Fulghumem jsme jeli turné s knihou Co jsem to proboha udělal? A teď on oslovil nás. V Listování knihu jen nečteme. Máme kostýmy, používáme osvětlení, hudbu. Vždy se snažíme autora zapojit tak, aby mu stačila příprava 20 minut před představením," řekl Hejlík.
Příběhy z tančírny, které jsou z velké části autobiografické, odehráli s Fulghumem v Českých Budějovicích i v na Nové scéně Národního divadla. Dál se chystají do Havlíčkova Brodu a do Brna.
"Když jsem tu byl poprvé v roce 1994, Čechy jsem neznal. Zdáli se mi velmi chladní, protože byli opatrní. Pak jsem zjistil, že uvnitř je život, a tak říkám, že Češi jsou jako opravdu dobré pivo - temné, hořkosladké, s plnou chutí, a když máte dostatek, jste šťastní, když máte příliš, jste opilí," řekl Robert Fulghum.
