Věkový průměr návštěvnictva, které se mačkalo pod – na poměry této kapely – miniaturním pódiem, samozřejmě odpovídal danému tématu. Na ohlasu jednotlivých písní i celého večera to ovšem nikterak cítit nebylo. Pískalo, křičelo a dupalo se "jako zamlada". A samozřejmě nechyběl ani sborový zpěv.
Byli jsme mladí a měli klikuČtěte rozhovor s kapelníkem Olympiku Petrem Jandou o albu Želva |
Olympic zahájil večer vůbec první písní Petra Jandy, kterou není – jak si většina fanoušků myslí – Dej mi víc své lásky, nýbrž Mary, ještě s anglickým textem. Každou písničku Petr Janda okomentoval, uvedl příběhy a historky, které se kolem jejího vzniku odehrály a osvědčil záviděníhodnou paměť na detaily.
Z koncertu Olympic Retro I. – Želva v pražské Malostranské besedě 29. 3. 2011 (Petr Janda)
Nechyběl žádný z hitů daného období, což se dalo očekávat. Ostatně, některé z nich, jako titulní Želvu, která koncert, rozdělený přestávkou na dvě poloviny, uzavírala, Snad jsem to zavinil já nebo právě Dej mi víc své lásky má Olympic i ve svém stálém repertoáru.
Zajímavé proto byly zejména písničky, které se musela kapela pro toto jediné vystoupení znovu naučit. Velký aplaus sklidil například Psychiatrický prášek, olympická "hra na psychedelii", jehož opakování si publikum vytleskalo i v přídavku.
Neobvyklým kořením bylo několik převzatých kousků. Petr Janda samozřejmě vysekl poklonu svým oblíbeným Beatles v písničce You've Got To Hide Your Love Away, ale i Rolling Stones, když zahrál It's All Over Now, písničku Bobbyho Womacka, kterou právě Stones zpopularizovali.
Z koncertu Olympic Retro I. – Želva v pražské Malostranské besedě 29. 3. 2011 (zleva Milan Broum, Ladislav Klein, Petr Janda)
Coververzí, v tomto případě hitovkou A Well Respected Man další slavné britské kapely The Kinks, se uvedl i host první poloviny, bývalý kytarista a občasný zpěvák Olympiku Ladislav Klein. Druhým bodem jeho vstupu pak byla jedna z nejlepších písniček Želvy a Kleinovo někdejší pěvecké parádní číslo Vzpomínka plíživá.
Hostem druhé poloviny byl celkem logicky bývalý baskytarista, ale zejména textař Olympiku, permanentně rozesmátý Pavel Chrastina. Ten dal k lepšímu zapomenutou Nejím a nespím, podle Jandy jedinou píseň, ke které Chrastina kromě textu napsal i hudbu, a dále "želví" kousek Jen Bůh ví.
Z koncertu Olympic Retro I. – Želva v pražské Malostranské besedě 29. 3. 2011 (Pavel Chrastina)
Je trošku záhada (a škoda), že Olympic nevyužil přítomnosti obou ex-členů ke společnému vystoupení, určitě by se na některé písni všichni tři "pozůstalí" této sestavy ze 60. let dohodli. Minimálně by bylo zajímavé zkusit alespoň přiblížit vícehlasy, se kterými Olympic v té době po vzoru britských kapel pracoval. Post druhého vokalisty zastával po většinu koncertu basista Milan Broum, který si vystřihl i pěvecké sólo v Nebezpečné postavě.
"Na Olympiku jsem byl naposledy na premiéře Prázdnin na Zemi (1980 – pozn. aut.), ale tenhle koncert jsem si nemohl nechat ujít," pochvaloval si po koncertě na zastávce tramvaje na Malostranském náměstí jeden z odcházejících návštěvníků. Další šanci zavzpomínat si nad podstatnou kapitolou dějin českého rocku bude mít on i další zájemci 26. dubna. Olympic se bude věnovat repertoáru z období druhého alba Pták Rosomák.
