Když zemřela Arnoštova žena Věra, stala se Markéta Mališová pro žijícího klasika české literatury nejbližší bytostí. Každodenně mu pomáhala zapomenout na zlou nemoc. Vedle Arnoštových milovaných dětí Pepina a Evy, kteří žijí v zahraničí a poslední týdny se oba téměř přestěhovali do Prahy, stála Markéta po boku spisovatele až do poslední chvíle, než 26. února 2011 zemřel.
"Jsem zamilovanej. Je to tak krásný, že všechno ostatní se zmenší do velikosti špendlíkové hlavičky," řekl Lustig Magazínu DNES.
Chceme-li vědět, kdo byla ona s velkým O, o které Arnošt mluvil ve svých čtyřiaosmdesáti letech jako o své bohyni, stačí vzít do rukou kteroukoliv z jeho posledních vydaných knih. Zasněná dívka, které se dívá z titulních stránek všech jeho románů, se jmenuje Markéta Mališová. Mnoho let spolu objížděli svět s přednáškami o literatuře. Tvořili nerozlučnou dvojici: mezinárodně uznávaný literát a ředitelka Centra Franze Kafky.
"Neříkej mi miláčku, když tak říkáš všem ženám kolem sebe," namítala Markéta jednou. A živel Arnošt Lustig, který se cítil jako ryba ve vodě, když měl kolem sebe třicet děvčat s velkým výstřihem, které mohl plácnout po zadečku, jí na to odpověděl: "To vůbec nic neznamená, protože tobě říkám miláčku úplně jinak." Říkal jí bohyně, mé nádherné zoufalství, slavnosti života… a jak je se ní šťastný. "Všechno mi vychází," opakoval jí i v době, kdy se léčil. "Mám se nádherně, mám vše, co potřebuju. Pro mě jsi jen ty a psaní. Jinak můj mozek vše vytěsňuje. Až na tu nemoc..." Ale to dodával jen tak mimochodem.
Pamatuji si, jak v červnu 2006 přišel na literární seminář do Divadla Dobeška s tím, že ho bolí zub. Za týden třídě svěřil, že to není zub, ale že má "raka". Lékaři mu diagnostikovali agresivní lymfom a předpovídali několik měsíců života.
"Všichni z toho byli zděšení, ale on to vůbec nevnímal. Vůbec si nepřipouštěl, že by se neměl uzdravit," vypráví Markéta. "Chodila jsem s ním na vyšetření. Všude mě vodil jako svou hračku. Chtěl mě mít s sebou i v ordinaci a doktorům, kteří mě posílali do čekárny, říkal: 'Já tu musím být s Markétou.' Bral nemoc, jako by neexistovala. Nerozuměl prognózám, o kterých doktor před ním mluvil. Jeho reakce byla: 'Hmmm... to vydržím, tak kam půjdeme na oběd?' Prostě na rakovinu nemyslel. Co ho čeká, neřešil. Pro něj smrt znamenala - rychle. Vypařit se. Jsem-nejsem. Střelit, spálit... Jako v koncentráku."
Markéta MališováPublicistka a nakladatelka, narozená v roce 1957 v Praze, vystudovala přírodovědeckou fakultu UK. Začínala jako režisérka dokumentárních filmů. S Arnoštem Lustigem napsala knihy O ženách a O spisovatelích, publikuje populární články o Franzi Kafkovi, rozhovory s Arnoštem Lustigem, v roce 2009 debutovala povídkou v edici Česká povídka. V roce 2002 se stala ředitelkou Centra Franze Kafky. Je šestnáct let manželkou malíře Josefa Hnízdila. Má dospělého syna a dceru z prvního manželství, dvě vnoučata. |
Není velké procento lidí, kteří lymfom přežijí. Malá naděje existuje, pokud se bujení podaří na začátku zlikvidovat. Jenže u Arnošta Lustiga se to nepodařilo. Vždycky kousek zasažených buněk zůstal.
Lymfom je stejně jako leukémie choroba krve. Léčí se chemoterapií a ozařováním. Léčba však ničí nejen nádorové buňky, ale i tělo. Arnošt se z oslabení pokaždé chemoterapii dlouho dostával, zatímco lékaři hlídali, kdy zase nemocné buňky narostou a kde se lymfom znovu objeví. Arnošt si však pokaždé myslel, že už je vyléčený.
"Pořád se smál a byl rád, že je zdravý. Pro mě to byla hrůza, protože jsem věděla, že už tu brzo nebude. A tak jsem chtěla, aby byl Arnošt šťastný. Rozhodla jsem se mu vydávat knížky, aby žil, jako že se nic neděje, že všechno může, že se všechno dá. A takhle to bylo celých těch pět let."
