Kaiser v této úspěšné inscenaci exceloval víc než stokrát, než s ním tato soukromá scéna loni v listopadu kvůli "opakující se nezpůsobilosti dostát závazkům vůči divadlu" ukončila spolupráci. Herec měl problémy s alkoholem.
Práva k tragikomedii pak zakoupila agentura Vrkal, která ji hodlá uvádět i mimo Prahu. Stejně jako v Ungeltu se v ní vedle Kaisera objeví jeho dcera Karolina, Rostislav Novák st. a Jaroslav Hanuš. První repríza bude 23. března, další 1. a 21. dubna.
Rostislav Novák a Oldřich Kaiser v představení Divadla Ungelt Jeffreymu je šoufl
Kaiser se dnes setkal s novináři v jedné z pražských irských hospůdek. V roli Jeffreyho zcela ovládl barový pult, text hry prokládal informacemi o připravované inscenaci a přitom kouřil a "popíjel" stoličnou. "S tímto představením teď pojedu třeba i do Písku," připomněl nechvalně proslulé místo, kde loni vzhledem ke své indispozici definitivně ukončil sérii úspěšného uvádění této hry.
Ungelt musel koncem roku kvůli Kaiserově indispozici zrušit i uvádění dalšího svého hitu Šest tanečních hodin v šesti týdnech, který se dočkal dokonce více než tří stovek repríz. Jeho roli v této hře Michaela Minettiho převzal Pavel Kříž, s Chantal Poullainovou se v obnovené premiéře poprvé objevili 26. února.
Z představení Divadla Ungelt Šest tanečních hodin v šesti týdnech (Oldřich Kaiser, Chantal Poullain)
Waterhouse napsal drásavou komedii Jeffreymu je šoufl podle skutečného příběhu slavného britského žurnalisty, proslaveného autora sloupků katolického týdeníku Spectator a notorického alkoholika Jeffreyho Bernarda (1932–1997). Většinu života prožil v londýnském Soho a stal se jeho ikonou. Ve svých sloupcích ze života na dně pravidelně popisoval své eskapády, jež ho dovedly až k léčení z alkoholismu.
V 90. letech se hospoda Coach and Horses v Soho, kde vysedával, stala místem dostaveníček jeho obdivovatelů. V titulní roli exceloval v londýnské inscenaci na jevišti divadla Old Vic slavný herec Peter O'Toole – a dostal za to Olivierovu cenu. Hra se v Londýně uváděla s dvouletou přestávkou v letech 1989 až 1999.
Keith Waterhouse začínal jako novinář a záhy se stal slavným komediálním autorem. Jeho román Billy lhář z roku 1959 byl zfilmován, snímek byl o čtyři roky později nominován na Zlatého lva festivalu v Benátkách. Hru o Bernardovi vytvořil na základě citací jeho sloupků. "Kdosi prý o nich řekl, že jsou deníkem sebevraha na pokračování," podotkl k tomu překladatel Jiří Hanák s tím, že autor nemusel nic víc, než dát tomuto deníku jevištní tvar.
