Projekt se jmenuje Bob Dylan, Bob Dylan, Boba Dylana. Byl připraven přímo pro Centrum současného umění DOX a je prvním společným konceptem umělců. Výstava potrvá do 28. března.
Trojice se poprvé setkala v Praze v roce 2006. Původem dánské výtvarnice (Nina Beier nyní žije a pracuje v Berlíně, Marie Lund v Londýně) tehdy ještě pracovaly pod společným jménem Jan Family. S Kovandou pak v dalších letech několikrát spolupracovaly.
Nina Beier: Portrait
Výstava v centru DOX představuje novější práce Niny Beier a Marie Lund. Jejich společná i samostatná tvorba se pohybuje na pomezí performance a takzvaných nemateriálních intervencí. V poslední době se jejich řeč výrazně přesouvá směrem k objektům a "sochám", které přinášejí zprávu o proměně skutečnosti prostřednictvím jiného perspektivního zobrazení.
Marie Lund: Marine Painting
Podobný přístup a principy je možné zaznamenat i v současném projevu Jiřího Kovandy. Jeho reakce na minimalistickou estetiku a hnutí arte povera z 90. let vystřídaly na přelomu tisíciletí intervence, které bývají u nás označovány termínem "nenápadné tendence". Jiří Kovanda je jejich nejvýraznějších představitelem.
Jiří Kovanda: Bez názvu (Dva polštáře)
Společná výstava v DOXu v sobě slučuje přístupy konceptuální, minimalistické, kontextuální a nový zájem o sochu a objekt. Je koncipována jako vzájemný rozhovor mezi umělci a kurátorkou Edith Jeřábkovou a tím se řídí i výběr jednotlivých prací. Výstava představuje na ploše tří pater práce autorů v tematických souvislostech, které umožňují různé způsoby čtení.
Španěl křísí česko-německé vztahy
V nejvyšším patře věže centra DOX představuje do 18. dubna svůj poslední projekt španělský konceptuální umělec Juan Garaizabal. Navazuje tak na předchozí realizace v rámci vlastního uměleckého konceptu nazvaného Memoria Urbana. V Praze vystavuje svou komplexní práci, ve které se osobitým uměleckým způsobem pokouší o "obnovu" další významné historické budovy – českého Betlémského kostela v Berlíně.
Juan Garaizabal: Kostel v pohybu
V projektu Memoria Urbana autor prostřednictvím kovové konstrukce vybavené světelnými a akustickými prvky zhmotňuje ducha již zmizelých staveb, které měly svého času velký význam. K těmto projektům patří obrysy staré Bukurešti, Královský palác ve Valencii, český Betlémský kostel v Berlíně, Tuilerijský palác v Paříži, Starý londýnský most nebo královský palác Paço da Ribeira v Lisabonu.
Zničený Betlémský kostel byl v Německu sídlem české komunity a symbolem česko-německých vztahů. Prezentace jeho modelu v Praze a následné vztyčení kovové konstrukce v Berlíně, která kopíruje skutečnou velikost a tvar kostela, je podle autora kromě uměleckého zážitku i odkazem k historii česko-německých vztahů.
