Ten první je "krátkodobý": po třech experimentálních minialbech z roku 2008 (Benares, Mexico, Paris) se vrací k sestavě svého jazzového kvarteta, s výjimkou klávesisty Benoita Corboze, který letos v létě nahradil Patricka Müllera, tedy k sestavě z předcházející řadovky Arkhangelsk (2007). To znamená, že rytmiku tvoří basista Marcello Giuliani a bubeník Marc Erbetta.
Druhý Trffazův návrat je jaksi dlouhodobější, ještě před Arkhangelsk, který z trumpetistovy diskografie vybočoval písničkovou stavbou a angažováním vokalistů, a byl jakýmsi crossoverem jeho dvou poloh, tedy jazzové a té, kterou prezentuje v rámci rockovějšího projektu Ladyland.
Tentokrát je převážná část alba čistě instrumentální. Tvoří ji fusion skladby, které víc než kdy jindy za poslední léta opět vypovídají o Truffazově inspiraci některými tvůrčími obdobími Milese Davise, ať už je to v hybných skladbách jako je Lost In Bogota, psychedelicky rozmazaných vizích a la Mechanic Cosmetic nebo ve volnějších impresích typu závěrečné Les gens du voyage.
Po pravdě řečeno, onoho "davisovství" je zde tentokrát skoro moc. Truffaz má samozřejmě svůj nepřeslechnutelný témbr, i mnohé aranžérské prvky jsou pro něj typické, nicméně celková stavba skladeb a dokonce i výběr tónů (zvlášť v táhlých podmanivých pasážích) skoro zavání davisovskou citací. Tento přístup je sice u Truffaze vlastně autentický (inspiracím se nikdy nebránil a otevřeně o nich hovoří), je samozřejmě prezentován na nejvyšší úrovni, ale větší korektiv by - nejspíš z producentského hlediska - nebyl na škodu.
Dvě skladby jsou zpívané: v původní Let Me Go! a v Dylanově(!) Dirge (pův. z alba Planet Waves) slyšíme hlas Sophie Hunger. To není samozřejmě náhoda - písničkářka i trumpetista mají stejný management a Erik Truffaz de facto jako svou předjezdkyni uvedl Sophii Hunger na začátku její kariéry "do světa". Nicméně se z obou nahrávek, zejména prvně jmenované, ukazuje, že čistě hudebně tito umělci až tak nemluví společnou řečí. Sophie Hunger je na svých vlastních (vynikajících!) deskách mnohem silnější než zde.
Hodnocení iDNES.cz: 60 %
