"Série začala vycházet koncem listopadu, poslední část se na trhu objeví 15. prosince," oznámila Lenka Kosztolányiová z vydavatelské společnosti Filmexport Home Video, jež nosiče vydává ve spolupráci s Národním filmovým archivem. Ve filmech zní slavné Ježkovy písně z Osvobozeného divadla.
Například v komedii Pudr a benzin z roku 1931 Buggatti step, Ezop a brabenec a Nikdy nic nikdo nemá. V tomto prvním celovečerním filmu obou komiků se spolu s nimi objevili například Ela Šárková, Bohuš Záhorský, Joe Jenčík a Miloš Nedbal.
Všechny nosiče doplňují ve formě bonusů slovo historika, fotografie, biografie a filmografie, soudobá dokumentace a dokumentace na DVD-ROM, stejně jako české titulky pro neslyšící a titulky v angličtině. Voskovec s Werichem byli také autory scénářů.
Ve snímku Peníze nebo život, který vznikl o rok později, zazní nejen evergreen Život je jen náhoda v podání Hany Vítové a Ljuby Hermanové, ale také valčík Rej vážek, Beguine Hydroplan a Pochod stoprocentních mužů. Další role v něm ztvárnili například Theodor Pištěk a Jaroslav Vojta.
V jedné z nejslavnějších filmových komedií Voskovce a Wericha Hej rup! z roku 1934 si zahráli rovněž Václav Trégl, František Černý a František Filipovský. Pod scénářem je podepsán Formen - tento výraz skrývá autorskou čtveřici Voskovec, Werich, Frič a Wassermann.
V satirické veselohře z roku 1937 Svět patří nám, jejíž předlohou byla hra Osvobozeného divadla Rub a líc, se snažili vtipně a s humorem ukázat nebezpečí šířícího se fašismu a jeho zločinnou demagogii. Herecké role ztvárnili také Vladimír Šmeral, Adina Mandlová, Bohuš Záhorský, Jaroslav Průcha a Zdeněk Štěpánek.
Podle autora Lexikonu českého filmu Václava Březiny zhlédlo tyto nesmrtelné komedie Voskovce a Wericha od přelomu 40. a 50. let, kdy měly v obnovenou premiéru, v kinech celkem 13,5 milionu diváků.
Od narození obou divadelníků známých pod zkratkou V+W uplynulo letos 105 let. Jan Werich zemřel 31. října 1980 ve věku 75 let. Spoluzakladatel Osvobozeného divadla Jiří Voskovec byl o čtyři měsíce mladší; v americké emigraci ho přežil jen o osm měsíců. Jejich cesty se definitivně rozešly po únoru 1948.
Voskovec emigroval a na jevišti se už nikdy nesetkali. Osobně se pak viděli jen pětkrát - naposledy v roce 1974 ve Vídni. Byli však v pravidelném písemném kontaktu, což dokládá knižní podoba jejich třísvazkové Korespondence. Bodovala na prvních místech ankety o Knihu roku a podle šéfa nakladatelství Akropolis Jiřího Tomáše vyšla letos už ve třetím vydání.
"Nebýt impulzu V+W, patrně by nebyl ani Semafor, Reduta, Večerní Brno, Horníček+Kopecký, Lasica+Satinský, Radošinské naivní divadlo, Jára Cimrman, Vodňanský, Skoumal, Burian, Dědeček a další písničkářské dvojice či trojice, o solitérech nemluvě. Nevznikla by třeba ani podstatná část české filmové vlny 60. let i dramatiky Václava Havla," shrnul jejich odkaz teatrolog Vladimír Just.