Výstavní projekt s názvem Karel Škréta, doba a dílo (1610–1674), za kterým stojí Národní galerie ve spolupráci se Správou Pražského hradu a Arcibiskupstvím pražským, dělá dojem už svým širokým záběrem. Na dvou místech v Praze je k vidění na čtyři sta děl: rozměrných oltářních a závěsných obrazů, soch, ale také komorních grafik a jemných kreseb.
Valdštejnská jízdárna a Jízdárna Pražského hradu vzaly pod svá široká křídla jak titulního mistra, tak jeho bezprostřední předchůdce, souputníky, žáky i moderní ohlasy jeho prací, mezi které patří třeba Hynaisův portrét Karla Škréty z konce 19. století. A k tomu je k dispozici katalog, který čítá víc než sedm set stran kvalitních reprodukcí, zevrubných analýz a komentářů…
Akademismus s příběhem
Karel Škréta se narodil v Praze, přesně před čtyřmi sty lety. Pobral tu důkladné vzdělání výtvarné i jazykové, ale nejvíc se naučil na cestách: po bitvě na Bílé hoře pobýval zprvu v Sasku, později v Itálii. Podstatný vliv na něj měly zejména návštěvy Benátek a Říma, kde se potkal s pozdní, k manýrismu se otvírající renesancí Veroneseho, Michelangela nebo Rafaela.
Karel Škréta: Podobizna řezače kamenů Dionysia Miseroniho
Po návratu do Čech koncem třicátých let 17. století a po nutné konverzi ke katolictví se zvolna vypracoval jako portrétista aristokracie a malíř rozsáhlých pláten s náboženskou tematikou. Vrcholná díla, nesená v duchu barokního klasicismu, realizoval po skončení třicetileté války, v padesátých a šedesátých letech 17. století. Zemřel v roce 1674. Pohřbený je v kostele svatého Havla na Starém Městě.
Ačkoli je pražská výstava rozdělena do oddílů Škréta-portrétista, Škréta a zaalpští mistři, Škréta- kreslíř a grafik, jsou to biblické výjevy, které přehlídce dominují. Jistě i proto, že jde o práce velkých rozměrů. Svým výrazem jsou ta plátna, třeba křížová cesta, převážně akademicky pojatá, poněkud odměřená, jejich aktéři mají blíž k chladné soše než k živému člověku. Ale forma není to, co k nim diváka přitahuje nejvíc.
Karel Škréta: Narození P. Marie
Atraktivní je symbolický potenciál těch maleb, daný jednak důkladně propracovanou kompozicí jednotlivých scén, jednak konkrétními předměty a samozřejmě stylizovanými gesty a mimikou postav. V takových obrazech se pak dá listovat jako v knize, dají se číst jako napínavé dějové příběhy. I když jde o příběhy notoricky známé a zpracované mnoha jinými umělci.
Krása kresby a grafiky
Zmínka o knize tu nepadla náhodou. Jako protiváha k velkým obrazům jsou na výstavě zařazeny kresby a grafiky, daleko intimnější umělecké techniky, v nichž předvedl Karel Škréta své mistrovství snad ještě přesvědčivěji.
Lehká, rozechvělá, často přetržitá linka kresby a grafické listy, vyvedené precizně a s citem, lákají diváka tím, co monumentálním plátnům chybělo: svou živostí a přirozeným elánem. Skoro se chce říct, že v současné době rezonuje víc právě Škrétova komorní tvorba – jeho drobné práce, do kterých uložil daleko větší kus své osobitosti než do rozměrných děl, která dělal na zakázku a častokrát ve spolupráci se svými tovaryši.
Oltářní obraz si restaurátoři odvezli loni na podzim
Procházka mezi čtyřmi stovkami exponátů je poutavá, ale taky náročná. Některé náměty se samozřejmě opakují, některá díla jsou s ohledem na své stáří hůř nasvětlena. Bez dalších exponátů, například bambitek a prstýnků z majetku Škrétovy rodiny, by se však divák snadno obešel.
Komplexnost pohledu na jednu z klíčových postav novodobé české malby, o který se Národní galerie pokusila, si rozhodně žádá uznání s ohledem na umělce samého. Trochu méně už pak s ohledem na davy návštěvníků, které proudí galerijními sály.
Karel Škréta, doba a dílo (1610–1674)
Jízdárna Pražského hradu a Valdštejnská jízdárna, hlavní kurátor Vít Vlnas, vstupné 200 Kč. Výstava potrvá do 10. dubna.
Hodnocení MF DNES: 70 %
