Jedním z nejslavnějších případů, kdy bylo původní znění písňového textu - v tomto případě zasahujícího dokonce do názvu písně - je největší hit Miroslava Žbirky Biely kvet. Ten byl totiž v původní verzi textaře Kamila Peteraje "čierny". "Když chtěl člověk natočit desku, musel dlouho před nahráváním odevzdat všechny texty na ministerstvo kultury a pak čekat, jestli se bude muset něco předělávat. Byla to dost kafkovská záležitost," říká Žbirka.
Biely, tehdy ještě Čierny kvet, ovšem podlehl hned dvojí cenzuře. Pro natočení na Žbirkovo druhé album Sezónne lásky byl schválen, zpěvák jej ale v téže době také přihlásil na soutěž o Bratislavskou lyru. "Tam zasedli další ´znalci´. A byli dost přísní, protože Bratislavská lyra se vysílala v přímém přenosu."
A právě tito "odborníci" Čierny kvet pro údajnou depresivnost neschválili, což se přeneslo i na natáčení alba. Zpěvák a textař nakonec z "čierného" udělali kvet "biely" a hit byl na světě. "Kamilovi Peterajovi se nakonec zalíbilo napětí mezi změnou čierného na biely kvet a dalším veršem ´dlhá ihla smútku v ňom´, který tam zůstal z té původní verze," vzpomíná, dnes už s úsměvem, Miroslav Žbirka. Citaci původní necenzurované verze si exkluzivně můžete poslechnout ve videopříloze.
Skóre 9:2. A naopak
Komunistickým cenzorům ovšem zdaleka nevadila jen depresivnost písní. Jejich ostřížímu zraku neunikla například jmenování tehdejšímu režimu nepohodlných osob nebo anglická slůvka. S obojím si užil svoje rockový zpěvák Luboš Pospíšil. V jedné z jeho nejznámějších písní Píši vám, Karino, původně padlo jméno básníka Jiřího Ortena, kterého komunistická literární věda zrovna dvakrát nepropagovala, v dalším hitu Dvě tváře: Jekyll a Hade zněl jeden anglický verš: "sorry, my name is Hyde." Obojí pro komunistickou cenzuru hotová červená muleta.
"Obě písničky jsou z alba ...a nestřílejte na milence, které vyšlo v roce 1986. Textová komise tehdy z jedenácti předložených textů zakázala devět. Následoval šílený kolotoč jednání, zejména s hlavním schvalovatelem Václavem Honsem," vzpomíná Pospíšil. Za připomínku stojí, že zmíněný "pan všemocný" byl sám popovým textařem, autorem mnoha "perel" repertoáru např. Vítězslava Vávry, Ivety Bartošové nebo Jakuba Smolíka.
Po nemožnosti domluvit se s Honsem se rozhodl Luboš Pospíšil zajít za náměstkem vydavatelství Supraphon Vackem. "Chtěl jsem, aby mi osobně vysvětlil, co je na těch textech špatného. Přečetl si je a ´skóre´ obrátil: devět jich bylo povoleno. Ovšem s ´malými úpravami´. Mezi ty patřilo i nahrazení angličtiny v Jekyllovi a Hydeovi a odstranění Jiřího Ortena v Píši vám, Karino. Pavel Šrut jako autor textů s těmi úpravami neměl problém."
Absurditu doby a situaci, kdy "levá ruka neví, co dělá pravá", ovšem ještě více dokresluje fakt, že ani úpravy některým vyšším místům nestačily. "Jekyll a Hyde ´angličtiny zbavený´ se nakonec stejně nesměl asi půl roku hrát v rádiích a před jedním koncertem v Lucerně nám ho vyřadili z programu. Nikdo nám nikdy nevysvětlil, proč."
Ještě že tenkrát nebyl internet
Je logické, že nejstarší česká hudební skupina Spirituál kvintet - letos slaví padesátileté výročí - si během své kariéry užila s cenzurou dost a dost. Už proto, že zvláště v dobách své největší slávy v 80. letech se snažila právě textovou výpovědí zprvu zašifrovaně, postupem času stále otevřeněji říct posluchačům, co si o politickém systému myslí.
Spirituál kvintet měl zdánlivě usnadněnu pozici tím, že se mohl krýt tím, že přece zpívá české překlady textů písní "utlačovaných amerických černochů". I to bylo ale dvojsečné. "V 80. letech se nám pak několikrát stalo, že u některých spirituálů s ´podezřelým´ českým textem jsme byli požádáni o původní anglický text," vzpomíná kapelník Jiří Tichota.
"Mohl to být problém, protože to, co jsme předkládali jako překlady ´černošských protestsongů´ byly obvykle naše vlastní, zcela vymyšlené texty. Tak Mává nám svobodná zem jsme zpívali na spirituál King Jesus, Svítá a hvězdy blednou na Oh, My Lord atd. Naštěstí nebyl tenkrát internet, a ověřit naše údaje prakticky nebylo možné."
Událostí roku 1983 bylo vydání singlu Spirituál kvintetu s na tu dobu velmi otevřenými protestsongy Chci sluncem být a Za svou pravdou stát. Jakou fintu kapela použila při schvalovacím řízení? "Nechali jsme známou angličtinářku přeložit volně náš český text a jeho anglický překlad jsme předložili jako výchozí originál."
Další osud právě těchto dvou písní je ovšem zajímavou ilustrací toho, že - jak říká Jiří Tichota - "jakmile se někde objevila skulinka, našel se někdo, kdo si troufl. "Obě písně jsme nejprve s pomocí přátel jako schválené nabídli do rozhlasu. A vzniklé nahrávky, bez sebemenšího našeho vlastního přičinění, někdo donesl do Supraphonu. A bum, vyšel s nimi singl! Sami jsme nevěřili vlastním očím."
Žádný Eskymo Welzl, žádný Havlíček Borovský
I Spirituál kvintet pochopitelně zažil spoustu dokonale absurdních případů setkání s cenzurou. "Například na Portě 1983 jsme na žádost pořadatelů, unavených funkcionářskou kritikou, nezařadili žádné ´utiskované černochy´, ale dada hříčku o Eskymo Welzlovi, který z hladu sní psí spřežení. Všichni padali smíchem. Pod pódiem ale čekal rozzlobený svazák, který nám oznámil, že z představení odkráčel uražený sovětský atašé, který to vzal jako parodii na sovětské zásobování. A my opět vyfásli půlroční zákaz."
Snad ještě nesmyslnější byl případ, kdy Spirituál kvintet vytvořil v divadle Ateliér program písní z doby národního obrození, jehož součástí byly texty Karla Havlíčka Borovského, vybrané Vladimírem Mertou. Jiří Tichota říká: "Jakýsi udavač je označil za ´protisocialistické´ a i když jsme samozřejmě mohli dokázat, že jde o Borovského, byli jsme navíc po zákazu představení i natrvalo vyhozeni z Atelieru. ´Antisocialistický´ Havlíček se musel bavit..."
Drobná vstřícná předposráníRozhovor s hudebním publicistou Jiřím Černým Vzpomínáte si na nějaké obzvlášť absurdní příklady cenzury písňových textů? |
Třeba dva texty Jiřího Štaidla: Korunou si hodím a Kávu si osladím. První prý byl projevem nedůvěry v sílu socialistické měny, druhý se údajně vysmíval tehdejšímu zdražování cukru. Jak ale známo, obě Gottovy nahrávky nepřestal rozhlas vysílat; kdoví, jestli obě historky nejsou spíš dobře vymyšlené. Skutečně ze života je případ textu Jiřího Suchého Co je to láska. Zatímco v Semaforu zpívala Eva Pilarová pasáž "Že celek není kus, že moped není vůz, že Brno není Praha a Armstrong není Rus...", na tehdejší desce už to být nesmělo. V naprostém nedostatku smyslu pro humor si byly totality nacismu, fašismu a komunismu tuze podobné, pouze komunisté byli snad ještě víc vztahovační.
Neviděl jsem do schvalovacích procedur natolik, abych to mohl dobře posoudit. Pouze z druhých a třetích rukou vím, že když byli profesionální textaři o nějakou změnu požádáni, udělali ji. Aspoň ve středním proudu jsem neznal nikoho, kdo by za detaily svých textů bojoval. Ale i ve folku byly úlitby stranickým bohům a drobná vstřícná předposrání. Wabi Daněk třeba sám od sebe při nahrávání radši změnil "blbej motiv z Lohengrina" na "divnej". Text Františka Novotného pro Spirituál kvintet se původně jmenoval pouze Ghetto. To zřejmě znělo komunistickým cenzorům moc židovsky, tak se do názvu muselo přidat Černošský.
