Na těžkého hypochondra se má čile k světu. Letos 1. prosince oslaví pětasedmdesátiny. Zatímco do Česka vstupuje jeho novinka Poznáš muže svých snů, on už dokončuje další romantickou komedii Půlnoc v Paříži, která půjde do kin v září 2011, a plánuje film pro letopočet 2012.
Čím si vydobyl tak neochvějnou pozici?
Za vtip prodá duši Od roku 1969 totiž Woody Allen, muž devatera řemesel a desátého smíchu, přivádí na svět rok co rok nový snímek. V současné době má na kontě čtyřiašedesát scénářů, šestačtyřicet režií, čtyřicet rolí, pět soundtracků a více než stovku vystoupení "v civilu" na obrazovce.
Dále několik reklam, knih a divadelních her, dva rozvody, tři manželství a další partnerské vztahy. Pouze za scénáře získal rekordních čtrnáct oscarových nominací a celkovým počtem cen i nominací se dávno dostal nad stovku, respektive nad společnou sbírku trofejí svaté trojice komiků - Charlese Chaplina, Bustera Keatona a Harolda Lloyda.
Zaprvé, je vtipný; vždy a za všech okolností. Patří k lidem, kteří by za vtip prodali vlastní duši, či alespoň vlastní matku. Humor je jeho sebeobrana, přirozenost, ale hlavně práce. Začínal jako dělník smíchu, když první gagy vymýšlel v televizi NBC či pro baviče v nočních klubech, a zůstal jím - nikdy se nevydával za umělce čekajícího nečinně na vzácnou chvíli inspirace shůry. Než si vypracoval svou osobitou poetiku, hrál si s kdečím. Třeba v nevšední parodii What's Up, Tiger Lily? ztřeštěně předaboval cizí film, japonský špionážní thriller, a svůj ještě bláznivější scénář nabídl Peteru Sellersovi v komedii Co je nového, kotě?, v níž se sám poprvé objevil.
Divím se, když mi lidé tleskajíČtěte rozhovor s Woodym Allenem
|
Zabalil vánoční dárky, sbalil klarinet a s jazzovou kapelou vyrazil do Prahy, kde v sobotu večer vystupuje. Muzikant Woody Allen. "Je to zábavnější, než točit film," tvrdí slavný filmař.Zadruhé, je chytrý. Už první film, v němž Allen figuroval v trojroli scenáristy, režiséra a herce, Seber prachy a zmiz (1969), založil půdorys sebeironie, na němž se s obměnami pohybuje stále týž portrét hrdiny, který selhává ve všem, nač sáhne, od profese po lásku. Ovšem Allenovi dojemně směšní ztracenci nejsou omezení burani, tím, co je často zrazuje, není nedostatek intelektu, nýbrž jeho nadbytek. A pokud autor nešetří sám sebe, může sarkasmem střílet na cokoli: na média a revoluce v Banánech, na módní sexuální pavědy v satiře Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat), na ideologie a politiky ve sci-fi Spáč.
Zatřetí, je soudný. Ač dokáže v jednom filmovém koktejlu smíchat filozofii, absurditu, grotesku, sex, Boha i jazz, dává si pozor, aby divák nepřebral. Vejde se zpravidla do půldruhé hodiny, jen výjimečně přetáhne sto minut. Nepotřebuje výbušné efekty ani triky a vedle kosmických hollywoodských rozpočtů připomínají náklady Allenových děl spíše evropskou praxi. Ostatně sám rodilý Newyorčan je evropštější než mnohý občan starého kontinentu: oba jeho židovští rodiče přišli z Evropy a netypický Američan Allen mluví francouzsky, miluje Benátky, točí ve Španělsku či v Británii a za své vzory pokládá Ingmara Bergmana, Federika Felliniho a Antona Pavloviče Čechova.
Začtvrté, má dokonalý cit pro herce. A herečky, samozřejmě: ty, se kterými žil, mu vděčí za své nejlepší role. S Diane Keatonovou točil osm děl včetně Manhattanu a Annie Hallové, za niž dostala Oscara, s Miou Farrowovou dokonce třináct, mimo jiné Manželé a manželky nebo Hana a její sestry.
K novým režisérovým hereckým favoritkám patří Scarlett Johanssonová - a navíc s tím, jak se sám stahuje z plátna, přepouští i "své" mužské postavy jiným velkým hráčům; v jeho premiérovém snímku se potkali Josh Brolin, Anthony Hopkins a Antonio Banderas.
Zapáté, není snob. Naopak povýšené osazenstvo módních uměleckých kaváren i slavnostních premiér Allen upřímně nesnáší a často si z něj utahuje. Tvrdí, že sám má obyčejný lidový vkus, jenž staví baseball v televizi s plechovkou piva nad mramorový zážitek v opeře, a že jeho cestu za filmem nepodnítil žádný vznešený opus, nýbrž dětský zážitek se Sněhurkou a sedmi trpaslíky.
Zašesté, je sexy. A jak! Mužům to zřejmě vrtá hlavou, ale pokud existuje okřídlený "sexy mozek", pak se vyskytuje právě v hlavě Woodyho Allena. S pouhými 165 centimetry výšky a s typickými černými brýlemi, které nosí už od 60. let, nevypadá zrovna jako švihák, nicméně v ženských očích přebíjí leckteré urostlé koloušky.
Koneckonců i časopis Empire zařadil Allena mezi stovku hvězd s největším sex-appealem v dějinách a stvrzuje to i fakt, že jeho nynější manželka Soon-Yi, adoptivní dcera zhrzené Farowové, je téměř o 40 let mladší. Těžko říci, jakou metodu svůdce Allen uplatňuje. Možná dámy prostě "ukecá", možná láká na bonmot "Mozek je můj druhý nejoblíbenější orgán".
Zasedmé, je svůj. Nemění názory, úbory, účesy, víry. Neurotik, vegetarián, muzikant, nositel četných fobií: obává se hmyzu, slunce, psů, výšek, rakoviny, hotelových koupelen. A smrti, ač říká: "Smrti se nebojím, jen nechci být u toho, až se to stane."
Zůstává svůj i v nejnovějším filmu Poznáš muže svých snů, jehož název je odvozen z typické věštby kartářek; v doslovném překladu z originálu zní Potkáš vysokého tmavého cizince. Ale má tu širší význam, jak napoví jeden z hrdinů, neboť "vysokého tmavého cizince" s kosou nakonec potkáme všichni.
Allen tu znovu vypráví o manželství, rozvodech a nevěře, o věčné honbě za přeludem dokonalé lásky, jemuž zde podlehnou dva páry, rodiče i jejich dcera s partnerem. Film rámuje shakespearovský citát "příběh plný povyku a běsnění, které nic neznamená". Podle režiséra "všichni pořád pobíhají, vrážejí do sebe, zraňují se a jsou zraňováni, dělají chyby - je to ustavičný chaos. A za sto let budou všichni pryč a jejich zdánlivě důležité ambice a touhy nebudou znamenat vůbec nic, protože nic netrvá věčně."
Proti téhle marnosti točí Allen veselé filmy. "Je to rozptýlení, které mě od morbidních myšlenek odhání," říká. A nejen jeho.
