Jů a Hele, někdejší průvodci Studia Kamarád, slaví třicátiny na půdě nového pořadu Hřiště 7. A popravdě dobře, že zůstali: nebýt jich, mohlo nedělní dětské ráno už dávno zavřít krám.
Hřiště 7 je v podstatě dětská obdoba "dospěláckého" volebního studia. Aby se v něm člověk dočkal jediné podstatné informace, tedy výsledků voleb, musí přečkat propagační procházku studiem, výlevy politologů, výzvy Pište nám, volejte, ptejte se.
Co dopravdy chtějí děti vidět?Čtěte, jak vypadá nedělní televizní ráno v českých rodinách. |
A v Hřišti 7, aby si užil pár minut s chlupatými, barevnými a veselými Jůheláky, musí vydržet různá školení. Už se tu probírala například genderová témata, náboženství nebo ekologie; nejnověji v pozvánce na festival dokumentů Jeden svět došlo na autismus.
Jak k tomu přijde dítě, které právem čeká jedno jediné: pohádku? ČT se hájí, že pouze první třetina Hřiště 7 patří menším dětem; zbytek pásma míří ke starším školákům.
Z pořadu Hřiště 7
Ovšem dramaturgům pyšným na letitou znalost "našich dětských dušiček" by měl už konečně někdo představit děti roku 2010. Ty malé stále chtějí pohádky, nikoli poučky, ale když je nedostanou, už mají a ovládají volbu: přepnou jinam, případně si pustí na DVD Shreka či Dobu ledovou.
Mají pravdu. Náctiletí si spíše sednou k počítači a stahují si filmy, o jakých dětští experti z ČT ani nemají tušení; díkybohu, možná by se nad nimi starosvětsky pýřili.
Po třiceti letech vysílá ČT dětské pořady pro pamětníky, což je nesmysl: děti nostalgií logicky netrpí. To jejich rodiče přece milovali seriál Kamarádi, ale který odchovanec Harryho Pottera ocení teď při repríze pomalý černobílý příběh, když ani netuší, kdo je Marek Eben alias Váleček?
Případně ČT něco "vymyslí", třeba Kabaret z maringotky, jenže to jen oprašuje cizí dávný nápad. Konkrétně Malý televizní kabaret, který stvořili Ondřej Suchý s Oldřichem Dudkem a jenž bavil nevázanou improvizací děti i herce už od roku 1977.
Snad jen diskozpívánky s Dádou Patrasovou a žížalou Jůlinkou si ČT může připsat k modernějším vynálezům, ale že by zrovna tohle patřilo na tabuli cti veřejné služby?
Třicet let trvá jeden model: mozaika loutek, seriálů, písniček, povídání. Paradoxně pohádek v ní ubylo, nudných hovorů přibylo. Jů a Hele musí mít pod plyšem ocelové nervy, že to přežili.
