Nelze totiž než zopakovat: zatímco The Birthday Party, první slavná Caveova kapela z přelomu 70. a 80. let, byli syroví a "zvířecí", protože to jinak neuměli (v tomto smyslu byli punkovou kapelou), Grinderman je v první řadě plodem zkušených hudebníků, kteří velmi dobře vědí, kdy a jak jim který pazvuk a která vazba zazní. Svoboda, kterou si prostřednictvím svých schopností a svého nadhledu naordinovali, ovšem nezná hranic.
Je třeba ještě vyvrátit jeden mýtus: že totiž projekt Grinderman, ať už kterékoli z jeho dvou alb, neocení, nebo snad dokonce "nerozdejchá", fanoušek Caveovy (snad stále ještě) hlavní kapely The Bad Seeds. Ta přece nikdy nebyla jen interpretkou nějakých rozvolněných romantických šansonů (byť na ty byl Cave vždycky "kadet"), ale dokázala hodně zostra (a zvukově velmi originálně) zabouřit. Nění tedy důvod, aby se fanda The Bad Seeds nad Grindermanem ofrňoval.
Soupis toho, s čím Grinderman 2 souvisí, z jakých zdrojů vzešel a z čeho je sestylizován, by byl hodně dlouhý, lze jej zhruba zestručnit na tři okruhy: garážový rock a protopunk přelomu 60. a 70. let, ztělesňovaný v první řadě kapelami typu MC5 a The Stooges, za druhé noisové alternativní kapely s těžištěm tvorby v 80. resp. na začátku 90. let a la Sonic Youth a Dinosaur Jr., a za třetí surové současné "hard core blues", které mívala v katalogu kultovní firma Fat Possum a dnes její funkci přebral např. label Voodoo Rhythm Records.
Oproti debutu je nové - opět bezejmenné, jen číslovkou označené - album určitě o mnoho členitější, zřejmě více "vyjamované". Na silný prvek improvizace při jeho vzniku upozorňují ostatně sami muzikanti - a je zcela jasné, že mnohé z nástrojových partů, které staví hlukové stěny lze jen těžko zopakovat několikrát stejně, natožpak třeba, chraňbůh!, zapsat do not.
Ve všem tom chaosu je ale prazvláštní křehkost a řád, který posluchač hledá a nachází až na několikerý poslech - nejsnáze se jej dopátrá s bookletem s otištěnými texty v ruce. Jejich poměrně pravidelná stavba napovídá, podle jakých záchytných bodů se v té husté zvukové mase orientovat. Každopádně je to příjemná "vycházka" na mnoho pokusů, třeba i s blouděním, které je nicméně zábavné a kupodivu naplňující.
Grinderman 2
Mute/EMI, 41 minut
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
