RECENZE: Toy Story 3: Příběh hraček se završuje se ctí, procenty útočí i na Vzhůru do oblak

Jedním slovem radost! A kdyby Toy Story 3: Příběh hraček, který má ve středu českou premiéru, nevstupoval do říše už dvakrát vyzkoušené a kdyby těch pár výchovně cituplných doslovností šikovněji ukryl po vzoru loňského zázraku z téže dílny Vzhůru do oblak, klidně by mohl vyrovnat jeho devadesátiprocentní známku. Vždyť i bez toho již atakuje pětaosmdesátku.

Seznamte se s postavičkami

Kdo je pan Brambůrek a Jesse

Do „trojky“ tvůrci zakleli trochu nostalgického loučení s dětstvím, podobně jako v posledním Shrekovi, který k nám teprve dorazí, či ve Svěrákově díle Kuky se vrací.

Ostatně ke Kukymu má Toy Story 3 vůbec blízko, počínaje růžovým medvědem – zde ovšem zahořklým diktátorem – a konče skládkou, kde staré hračky bojují o přežití.

Nejslabším článkem zážitku ze studia Pixar je tentokrát předfilm Den a noc: upoutá nevšední výtvarnou metodou a efekt 3D uplatní víc než hlavní film, zato obsahem přináší plakátovou moralitku o potřebě poznávání a sbližování, v níž hlas Václava Havla pronese jen pár slov jakoby v projevu z éteru.

Naopak s nástupem Příběhu hraček ztrácí 3D účel; vyzdobí pár scén, ale celek nabitý dějem i smíchem by účinkoval stejně i ve 2D.

Startovní připomínku minulých hrdinů obstará akční hra s prvky westernu a sci-fi, tak nádherně ulítlá, jakou dokáže stvořit jen dětská fantazie. Načež rodinné video naznačí, jak ten čas letí – majitel hraček vyrostl, odjíždí na vysokou a dětské relikvie čeká „půdní režim“.

Toy Story 3: Příběh hraček

80 %

USA, 2010, 103 minut

režie: John Lasseter, William Reeves

Kinobox: 81 %

IMDb: 8.3

Jenže nakonec skončí hračky ve zdánlivě rajské mateřské škole, kde se potká Barbie s Kenem a rozvinou jednu ze zábavných linií snímku. „Vím, že to zní bláznivě, sotva se známe,“ dvoří se vysmívaný manekýn panence, jež koketně zvedá nožku či po roztržce ječí: „Pracky pryč!“

Pouze věčný romantik kovboj Woody hledá cestu domů, čímž se tradičně oddělí dvě vypravěčské linie, ale vrátí se, když venku zjistí, co už jeho kamarádi pocítili na vlastní kůži: že školka je spíše mučírnou, již řídí parta zhrzených hraček z tajného kasina.

Závratné tempo i napětí by stačilo několika hraným thrillerům, nemluvě o sladce hororovém nájezdu dětí či stylizovaném vězení, kde nechybí samotka, strážní věže ani kamerový systém. A když „za mřížemi“ zazní teskná harmonika, je parafráze dokonalá.

Vzpoura se vymýšlí do posledního detailu bezmála jako útěk z Alcatrazu, ale vždy má čas na odlehčení, třeba s Kenovým šatníkem či španělskou proměnou Buzze Rakeťáka, na nějž věznitelé pokřikují: „Sklapni, Gagarine!“ Vtipnému překladu sluší zdařilý dabing včetně minirolí a zpovědi smutného šaška zalité deštěm. A finále na skládce s drtičem a spalovnou, to je drama hodné Oscara.

Neutíkat před titulky

Oplátkou za takovou smršť hravosti a vtipu se unese trocha naučného dojímání – koneckonců oči vlhnou hlavně rodičům. Nadto je rychle osuší půvabné dovětky k závěrečným titulkům včetně shakespearovského divadla nebo zodpovědné společné dráhy Kena s Barbie. Ale to se nedá popisovat, což je obecný znak plnohodnotné filmařiny; třetí a nejlepší Příběh hraček se musí vychutnávat v kině.