Lucas proslul jako někdejší spoluhráč alternativního guru Captaina Beefhearta, jeho následná kariéra se odvíjí po několika liniích - s rockovou kapelou Gods And Monsters, v rámci sólových projektů, při kterých bohatě využívá elektroniky, a naopak při spolupracích v rámci tak či onak "kořenné" hudby. Lucas má v oblibě hudbu bluesovou, jazzovou, country, stejně jako takové kuriozity jako je starý čínský pop.
Projekt Chase The Devil sice je v první řadě postaven na gospelových písních, většinou na osobitých verzích skladeb hudebníků, kteří se věnovali specifickému žánru "gospelového blues", jakými byli Reverend Gary Davis nebo Blind Willie Johnson, v repertoáru ale mají Lucas s Bowmanem i starý židovský tradicionál, mystickou píseň Sira Huberta Parryho s textem básníka Williama Blakea i nkolik vlastních skladeb.
Přínos dvojice do převzatého materiálu je dán jednak specifickým výrazem zpěváka, který skvělým způsobem klene melodie a dodává jim nevídanou hloubku, přičemž vždy dokonale balancuje na hraně potřebného patosu, kterou ale nikdy nepřekročí směrem ke kýči - typickou ukázkou jeho citu je v tomto smyslu například podání tradicionálu Let My People.
Za druhé se od všech dřívějších podání takové hudby liší Chase The Devil samozřejmě originální kytarovou hrou Garyho Lucase, který patří k nemnoha hudebníkům, které posluchač pozná po několika tónech, zejména při hře na elektrickou kytaru. Lucasův specifický zvuk a výraz, stejně jako vyloženě "osobní" hráčské prvky se vinou celou jeho diskografií bez ohledu na to, zda hraje zrovna tvrdý rock nebo komornější žánry jako je právě tento.
Lucas s Bowmanem se výtečně doplňují i tam, kde by při podobném přístupu asi leckteří jiní pohořeli. A to jak v obecném pohledu na repertoár, jak je zachycen na albu, a který vlastně míchá skladby zdánlivě vzájemně neslučitelné provenience, tak v jednotlivých nahrávkách typu God Is A Good God, kde v pouhém duu předvádějí bezmála rockovou jízdu, nebo ve spojení písní Dark Was The Night, Cold Was The Ground a This May Be The Last Time, kde si Lucas tyhrává se svými typickými "divnými" zvuky a exceluje jako velmi uvolněný slidekytarista, a Bowman mu velmi autenticky vokálně "odpovídá".
O tom, že je projekt Chase The Devil mimořádně životný, přesvědčili Lucas s Bowmanem už v prosinci při doposud jediném českém koncertě v prosinci loňského roku (tedy ještě před vydáním desky) v Ústí nad Labem. Stejnojmenné album je potvrzením, že jejich způsob "chytání Ďábla" výborně funguje i studiově.
Gary Lucas, Dean Bowman: Chase The Devil
Knitting Fastory Records, čas 44 minut
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
