Každé řadové album obsahuje kromě klasického materiálu samozřejmě také řadu bonusů. Najdeme mezi nimi dobové singly, živé nahrávky, případně části alb, která vybočují ze základní řady: Rokenrol (1982) a Olympic v Lucerně (1983). Booklet každého dílu obsahuje také historizující text producenta edice Jaromíra Tůmy.
Následující minirecenze všech dvanácti alb se snaží zkombinovat dnešní pohled s přihlédnutím k době vzniku nahrávek a hodnotit je v kontextu vývoje především české rockové scény a pochopitelně i samotné kapely.
ŽELVA (1968)
Nejen debut, ale podle mnohých posluchačů nejlepší album Olympiku. Kompaktní kapela, ve které ještě Petr Janda alespoň z pohledu zvenčí nebyl takovým hegemonem jako v pozdějších letech, kdy i zpěvní party byly rozděleny mezi všechny členy (s výjimkou klávesisty Mirka Berky), skvělé melodické nápady, sound, jednoznačně ovlivněný chytrým nasátím britské scény beatlovského okruhu (ale v dodnes v některých kruzích kultovním Psychiatrickém prášku také módní psychedelie, byť poněkud karikované) a vynikající Chrastinovy texty, které si i dnes, po více než čtyřiceti letech, uchovaly svou hravost a svěžest. To všechno je Želva, historicky první album českého bigbeatu. A také album, na které Olympic nastřádal zdaleka nejvíc hitů, které přetrvaly desítky let. Včetně Dej mi víc své lásky, pouze singlového souputníka tohoto alba, který je samozřejmě (kromě jiných) součástí Zlaté edice.
Nejznámější písně: Želva, Línej skaut, Snad jsem to zavinil já, Dědečkův duch, Psychiatrický prášek
Hodnocení iDNES.cz: 100 %
PTÁK ROSOMÁK (1969)
Podobný případ jako Želva, se kterou Pták Rosomák tvoří komplementární dvojici. Olympic šel s dobou a reflektoval světový vývoj rocku (zdaleka ne naposledy), tentokrát přijetím výrazu "květinové" doby - sitár (a text) hostujícího Zdeňka Rytíře v Kleinově Ikarus Blues, Pacákův hippísácký humor, flétničky a perkuse, Jandova invenční kytara, Chrastinovy blázniviny v textech (Pták Rosomák, Kamenožrout zelený, Svatojánský happening). Bez ohledu na to, že z alba nevešlo tolik písniček do repertoáru "hospodských kytaristů" jako ze Želvy, jedná se o výborné vyrovnané album, ze kterého je dodnes cítit otisk relativně uvolněné doby.
Nejznámější písně: Krásná neznámá, Pták Rosomák
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
JEDEME JEDEME (1971)
Odchod Pavla Chrastiny řešil Petr Janda přijetím nového baskytaristy Jana Hausera a - což je pro historii kapely podstatnější - navázáním úzké spolupráce s textařem Zdeňkem Rytířem. Přestože toho touto změnou hodně ztratil, zejména dříve typický nadhled, který se pak už nikdy nevrátil, album Jedeme jedeme, ovlivněné ještě zájezdy do Francie ve svobodných poměrech roku 1968, je ve své výrazové členitosti s nadsázkou považováno za "olympické Bílé album". A to přesto, že z něj pochází vlastně jen jediná opravdu slavná píseň (připomeňme však velké hity Dynamit, Kufr, Otázky a Strejček Jonatán, které vyšly ve stejné době na singlech a jsou přidány jako jedny z bonusů Zlaté edice) . Slabší časy měly teprve přijít.
Nejznámější píseň: Bon soir, Mademoiselle Paris
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
OLYMPIC 4 (1973)
S poněkud nešťastným albem jsou spojeny tři odchody a dva příchody. Bubeník Jan A. Pacák rezignoval na kariéru profesionálního muzikanta ve prospěch profese výtvarníka, basista Jan Hauser "byl odejit" s ním a na prázdné posty obsadil Janda bubeníkem Petrem Hejdukem a basistou a zpěvákem Jiřím Kornem. Po několika měsících skupinu opustil i čím dále méně využívaný kytarista a zpěvák Ladislav Klein (po letech bylo přiznáno, že nikoli o vlastní vůli). Olympic na jednu stranu částečně přitvrdil (úvodní Karneval), na druhou podlehl inklinaci Jiřího Korna, který paralelně rozjížděl sólovou kariéru, k popu. Olympic neprožíval dobré období a jedno z citlivých míst v jeho historii, "angažovaná" píseň Únos, je paradoxně jedinou, kterou si v souvislosti s tímto albem vybavíme.
Nejznámější píseň: Únos
Hodnocení iDNES.cz: 40 %
MARATHÓN (1978)
Kolem poloviny 70. let oficiální český rock prakticky neexistoval a Olympic měl usnadněnu pozici (kterou ve druhé polovině dekády ohrožoval pouze Katapult, proti němuž však - kdyby nic jiného, tak po muzikantské stránce - členové Olympiku stáli o několik pater výš). Přesto se zmítal v problémech personálních i repertoárových. Teprve příchod nového baskytaristy Milana Brouma byl potřebným "nakopnutím". Album Marathón je tak výrazně ovlivněno progresivním hardrockem své doby, s relativně dlouhými instrumentálními pasážemi a skladbami plnými zvratů, které ovšem z dnešního pohledu už přece jen působí výrazně archaicky. Tyto kompozice se Janda sice pokusil vyvážit písničkovějšími polohami (Taky jsem se narodil bos, Nech to být), ty ale ani zdaleka nedosáhly kvality předešlých ani následujících hitů.
Nejznámější písně: Marathón, Taky jsem se narodil bos
Hodnocení iDNES.cz: 60 %
PRÁZDNINY NA ZEMI (1980)
Jestliže už na předcházejícím albu začal klávesista Mirek Berka, původně výtečný rock´n´rollový pianista, odhalovat možnosti syntezátorů, na úvodním díle trilogie, koncepčně připravené Petrem Jandou (hudba) a Zdeňkem Rytířem (texty) v tomto směru dostal nevídaný prostor. Nebylo divu - Prázdninám na Zemi je občas přezdíváno "olympická Zeď" a vliv floydovského artrocku je z nich cítit na hony. Přesto se Jandovi podařilo vytvořit ve svém žánru hudebně velmi silnou sérii vzájemně propojených písní na ekologické téma, která v mainstreamovém rocku ve své době bezpochyby znamenala velkou událost a s přihlédnutím k datu vzniku dobře funguje dodnes. To, že z alba nepochází žádný velký hit, není podstatné - ostatně to nejspíš ani nebylo záměrem. Hitové ambice si v této době Olympic řešil na singlech, zejména v podobě remaku Dědečkova ducha, rock´n´rollem Vlak, co nikde nestaví a především jedním ze svých největších evergreenů Osmý den.
Nejznámější píseň: Nechoď dál! (Město)
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
ULICE (1981)
Druhý díl trilogie (tentokrát floydovskou Zeď připomínalo i scénické provedení, jen kvádry nahradily obří koule) se tematicky zabývá mezilidskými vztahy. Ačkoli album nedrží tolik pohromadě jako jeho předchůdce, je to vyváženo dvěma velkými hity, které z něj vzešly, a které se hrály a hrají bez ohledu na koncepčnost progamu, ze kterého pocházejí. Připočteme-li navíc singlovou Jasnou zprávu z téže doby (a která spolu s Oknem mé lásky po dlouhé době na čas vrátila Olympic i mimo pódia do repertoáru amatérských vyzpěvovačů na večírcích), vidíme, že comeback kapely nejen nebyl náhodný, ale i zasloužený. Byť jistě za cenu různých ústupků, které ale nesouvisí s podstatou těchto minirecenzí.
Nejznámější písně: Okno mé lásky (Láska), Já (Sobectví)
Hodnocení iDNES.cz: 70 %
LABORATOŘ (1984)
Třetí a závěrečný díl triptychu, beroucí si na mušku technologický pokrok, je jednoznačně relativně nejslabším článkem řetězu. Olympic se zjevně dostal do slepé uličky, ve které se pokoušel najít cestu sladěním Jandových melodií (ve zpěvu i kytarových sólech) s futuristickými prvky v celkovém soundu. Jenomže co fungovalo na Prázdninách na Zemi a Ulici v českém kontextu nové, už bylo převálcováno vývojem hudební scény. Ani v textech se tentokrát Zdeňku Rytířovi nepodařilo vymyslet tak úderné slogany a vyjádřit myšlenky, které by hýbaly myslí posluchačů.
Nejznámější písně: Roboti už jdou, Hodná holka
Hodnocení iDNES.cz: 60 %
KANAGOM (1985)
Album, které značí přerod Olympiku opět k písničkovějšímu vyjádření, stále rostoucí zálibu Petra Jandy v tvrdé kytarové hře, která ale začala přece jen poněkud válcovat jeho hitmakerský potenciál. Ani nový spolupracovník na textařském postu Pavel Vrba se příliš nepřekonal a přestože album, ve druhé ze tří pomyslných olympických "klasických sestav" poslední, bylo ve své době přijato vstřícně, z dnešního pohledu už si na něj asi vzpomenou jen opravdoví fanoušci a pamětníci. Jediný hit, který z něj vyšel, nicméně byl a doposud je - řečeno dnešním pokrouceným slovníkem - "mega".
Nejznámější píseň: Jako za mlada
Hodnocení iDNES.cz: 50 %
BIGBÍT (1986)
Rockovější sound alba, který z dnešního pohledu přece jen kazí době poplatné "europeovské" klávesové fanfáry, byl výsledkem nové sestavy kapely, ve které po Petru Hejdukovi (jenž odešel postavit vlastní popovou kapelu Balet) obsadil bubenický post mladý Milan Peroutka a ke druhým klávesám se postavil Jiří Valenta. Přestože Olympic nahrál - na svou dobu a prostředí - nadstandardní středoproudo-rockovou desku, patří v jeho diskografii k těm méně výrazným a vlastně zapomenutelným nahrávkám.
Nejznámější píseň: Jako tele na vrata
Hodnocení iDNES.cz: 50 %
KDYŽ TI SVÍTÍ ZELENÁ (1988)
Velká část alba, natočeného ve čtyřech po smrti předposledního z první klasické sestavy, klávesisty Mirka Berky, signalizuje Jandovu novou lásku: heavy metal. Janda podle dobových rozhovorů začal znovu velmi aktivně cvičit na kytaru, založil si vlastní studio Propast a začal se stýkat s mladými muzikanty (kterým pár let na to vydával nahrávky v sérii Rockmapa), a sound Olympiku plně podřídil své představě o melodickém hardrocku. Ve své době tato změna alespoň na přechodnou dobu velmi zabrala a Olympic chytil další nový dech.
Nejznámější písně: Když ti svítí zelená, Každej chvilku tahá pilku
Hodnocení iDNES.cz: 60 %
O, JÉ (1990)
"O, jé, to je rozporuplná a blbá deska, nemá cenu si nic nalhávat," přiznal Petr Janda ve velkém rozhovoru v časopise Rock & Pop už v roce 1992. A ani po dalších osmnácti letech nelze než jeho názor nepodepsat, snad jen konkretizovat, že šlo o konzervativní a nevyrovnanou kolekci písniček bez - i kdyby třeba stokrát diskutabilního - názoru a bez výraznějších autorských nápadů. Na albu se bezesporu podepsal fakt, že vznikla na přesně na "přelomu systémů" mezi prosincem 1989 a lednem 1990, kdy samozřejmě měl každý spoustu úplně jiných starostí. Je paradoxem, že jedinou položkou, která jakž takž přežila, je gilmourovská instrumentálka...
Nejznámější píseň: Stejskání
Hodnocení iDNES.cz: 30 %
