Ve svých začátcích označoval Jiří Dědeček svou hudbu jako "nátlakový šantán". V průběhu let se propracoval k osobité variantě folkového šansonu, a to jak v písních svých, tak i při interpretaci vlastních překladů frankofonních autorů Georgese Brassense a Jacquesa Brela. Na posledních albech se nechával doprovázet řadou spoluhráčů, sám zůstával u akustické kytary. To už je ale - aspoň zčásti - minulostí.
V lednu loňského roku založil Jiří Dědeček kapelu, kterou pojmenoval Úterý. Na bici hraje Marcel Pindel, na baskytaru Vojtěch Heřmánek a na akordeon Jaroslav Krasničan. Jiří Dědeček ve většině skladeb odložil španělku a chopil se elektrické kytary. Sám písničkář označuje nyní svůj styl jako "křehký punk".
Na své první album s kapelou Úterý nahrál Dědeček patnáct nových písní, které se točí jako obvykle okolo lásky a smrti - byť tentokrát výrazně převažuje. Psychologické postřehy a příběhy partnerských vztahů jsou ovšem, jak jsme u autora zvyklí, podávány syrově a přímočaře, s lehkým tragikomickým nádechem.
