Večer, na kterém ožije Hrabětova beatnická poezie tak, jak je jí nejpřirozenější, totiž v živém provedení, recitovaná Kováříkem na podkladu hudební improvizace Mišíkovy kapely ETC..., případně v písňových verzích Vladimíra Mišíka, nese název Pár tónů, které přebývají.
Stejný titul, převzatý z jedné Hrabětovy básně, měla dnes už legendární gramofonová deska, kterou Kovářík a Mišíkem živě natočili - kde jinde než v Malostranské besedě - už v roce 1980, z cenzurních důvodů oficiálně vyšla až roku 1989.
Dnešní představení tak bude pro mnoho fanoušků Hraběte, Mišíka či Kováříka, kteří byli v 80. letech ještě "v plenkách", vlastně prvním živým setkáním s představením, které mají dokonale naposloucháno.
Václav HraběNejznámější český představitel beat generation (1940 - 1965). Věnoval se především poezii, okrajově próze (povídka Horečka). Debutoval časopisecky v roce 1962, přispíval mj. do časopisů Divoké víno a Tvář. Patřil k okruhu pražské poetické vinárny Viola, jeho básně se staly v roce 1965 základem pásma Stop-time v litvínovském Docela malém divadle. Václav Hrabě se nedožil knižního vydání svých básní, zemřel v pětadvaceti letech na otravu oxidem uhelnatým. První básnická kniha Blues v modré a bílé mu vyšla až roku 1977 a stala se pro nonkonformní část mládeže senzací. Popularitu Hrabětových básní podpořil i zpěvák Vladimír Mišík, který řadu z nich zhudebnil (Variace na renesanční téma, Jam Session, Ty II ad.) a recitátor a editor jeho díla Miroslav Kovářík, který desítky let uváděl hrabětovské pořady. |
