Dnes je sir Tom Jones, který vystoupí v úterý na koncertě v pražské O2 areně, nejen světová hudební hvězda, ale i rytíř, který si před rozhovorem klade jedinou podmínku: Neptejte se mě na kalhotky, které házejí fanynky na pódium. Už mě ta otázka nudí.
Víte, že večer před vámi hraje v Praze rokenrolová legenda Jerry Lee Lewis?
To jsem netušil. Musím zjistit, kdy přijedeme, protože bych na něj rozhodně šel. (stranou sluchátka) Můžete mi tu někdo říct, jestli jsme v Praze o den dřív?
Pokud se nepletu, jeho hudba vás ve vašich začátcích hodně ovlivnila. Vzpomenete si, kdy jste se poprvé potkali?
Hrál v jednom londýnském klubu. Bylo to v roce 1964 a já měl zrovna venku svůj úplně první singl Chills and Fever. Po koncertě jsem za ním šel, představil se mu jako britský zpěvák a řekl mu, že jsem jeho fanoušek. Byl moc milý...
Jak jste se spřátelili?
O pár měsíců později vyšel můj první velký hit It’s Not Unusual a s ním jsem se dostal do Států. Tak jsem mu zavolal a připomněl se mu. Dlouho jsme si povídali po telefonu, protože jsem se chystal nahrát na svoje album jeho písničku Green Green Grass Of Home. Když pak on o rok později přijel na turné do Británie, už jsem ji hrál. Byl mou verzí ohromen a já mu říkal, jak moc mě ovlivnil způsob, jakým se vyjadřoval, jak hrál na piano. A tak jsme se stali přáteli... moment. (Hlas manažera: Jo, máme ten den volno v Praze.) Tak je rozhodnuto. Určitě jdeme.
Byli jste mladí slavní hudebníci, lamači dívčích srdcí. Určitě to byl jeden velký nevázaný večírek.
Checheche! Pamatuju si na jeden, mohlo to být tak roku 1969, kdy jsme se potkali v Las Vegas. Oba jsme hráli v hotelu International, ze kterého je dneska Hilton. Tou dobou byla ve Vegas řada koncertních sálů, a tak se mohlo stát, že jsme hráli ve stejném hotelu, ale každý jinde, ve stejném čase na stejném místě. Pili jsme tehdy hodně šampaňské a hráli muziku. Řekl bych, že naše večírky se dost podobaly těm, které jsme dělali s Elvisem Presleym.
S Elvisem jste byli blízcí přátelé. Přestože on už byl ve vašich začátcích zavedený hudebník. S ním jste se seznámil jak?
Asi ve stejnou dobu, když jsem poprvé vyrazil do Ameriky s písničkou It’s Not Unusual. Potkal jsem ho v Los Angeles v září roku 1965 ve studiích Paramount, kam jsem přišel na schůzku ohledně nějaké písničky pro film. Řekli mi, že Elvis tam zrovna natáčí snímek Paradise, Hawaiian Style a chce se se mnou potkat. A to byl můj první rok v hudebním byznysu! Bylo to neuvěřitelné. Mimochodem, oba jsme byli velcí fanoušci Jerryho Lee.
Elvise i Jerryho Lee známe jako skvělé hudebníky. Ale jací jsou jako lidé?
Řekl bych, že si byli vždycky podobní, protože pocházejí z podobných kořenů. Jerry Lee je z Louisiany, Elvis byl z Mississippi, ale oba vyrostli v Memphisu a na stejné muzice. A vždycky jsme spolu pili šampaňské a kouřili velké doutníky. Teda s Jerrym jsme před časem seděli ve Vegas a nějak se držel zpátky. Už tolik nepije, měl totiž nějaký problém se žaludkem.
Jak jste na tom se zdravím vy?
Já v tom pořád jedu. Díky bohu, jsem v pořádku.
Čtěte v sobotní MF DNES
Rozhovor s Tomem Jonesem čtěte v příloze Víkend DNES.
