Otomar Krejča patří k legendám českého divadla druhé poloviny 20. století. Jeho jméno je především spjato s Divadlem za branou, jehož byl zakladatelem a uměleckým šéfem.
Divadlo začal Otomar Krejča hrát po maturitě v roce 1939 na mimopražských scénách. Po válce nastoupil do pražského Divadla E.F. Buriana, odkud přešel do Divadla na Vinohradech, kde působil do roku 1951.
Od roku 1951 do roku 1965 byl členem Národního divadla, nejprve jen jako herec, v letech 1956 - 1961 jako šéf činohry a 1961 - 1965 jako herec a režisér. V roce 1966 nastoupil v ND tříletou dovolenou, aby mohl pracovat v Divadle za branou, které v roce 1965 založil spolu s Karlem Krausem, Josefem Topolem, Marií Tomášovou a Janem Třískou.
Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 podepsal Krejča petici 2000 slov, následkem čehož byl v roce 1970 vyloučen z KSČ a o dva roky později bylo Divadlo za branou zrušeno.
Zejména v 50. a 60. letech byla významná i Krejčova kariéra filmového herce. Hrál například ve slavných filmech Jan Hus, Hudba z Marsu, Vyšší princip, či Alibi na vodě.
V letech 1973 - 1976 byl Otomar Krejča režisérem Divadla S. K. Neumanna a od roku 1976 působil v zahraničních divadlech, kde však pracoval už dříve: v roce 1964 režíroval na Kubě (Havana), 1965 a 1966 v Belgii (Brusel), 1968 v Rakousku (Vídeň), 1969 v NSR (Kolín nad Rýnem), 1970 a 1983 ve Švédsku (Stockholm).
Po listopadu 1989 se stal vedoucí osobností Divadla za branou II, ovšem po čtyřech letech i tato scéna ukončila svou činnost. Roku 1996 se Krejča vrátil po třiceti letech do Národního divadla a nastudoval zde Goethova Fausta, který se uváděl ve Stavovském divadle do roku 1998. V roce 2001 zde pohostinsky režíroval inscenaci Portrét umělce jako starého muže.
V roce 1998 Otomara Krejču prezident Václav Havel vyznamenal medailí Za zásluhy 1. stupně. O rok později byl vyznamenán v Moskvě Cenou K. S. Stanislavského za významný přínos k rozvoji světového divadla, v roce 2000 se stal laureátem ceny za divadelní tvorbu, kterou uděluje Český literární fond, obdržel Cenu Thálie 2000 - Zvláštní cenu kolegia, roku 2002 mu byl udělen čestný doktorát AMU, o dva roky později dostal Cenu Ministerstva kultury ČR za zásadní přínos české divadelní kultuře a v roce 2006 obdržel Čestnou plaketu z rukou prezidenta republiky.
Pro herečku Kateřinu Macháčkovou, která tohoto režiséra zažila v 70. letech při zkouškách čtyř her, byla jeho přítomnost v někdejším Divadle S. K. Neumanna v Libni druhou DAMU. "Byla to úžasná škola. Pracovala jsem s ním například v inscenaci Platonova a zejména v Rodinné slavnosti. Tehdy jsem začínala a on mě po zkoušce, kdy jsem byla nejstrašnější, pochválil. Od té doby zvyšoval mé sebevědomí, naučil mě, jak pracovat s textem. Nikdy na to nezapomenu," řekla herečka ČTK. I když bral Krejča podle ní své libeňské angažmá tak trochu za trest, inscenace, které tu nastudoval, považuje v kontextu celé jeho tvorby za mimořádné.
"Otomar Krejča byl velikán. V době, kdy jsme na přelomu 50. a 60. let byli na škole, byl pro nás velikánským soupeřem. Tím myslím někoho, od koho jsme se odráželi, koho jsme obdivovali a zároveň jsme ho chtěli nějakým způsobem překonat. Ale vždycky jsme viděli tu ohromnou horu práce a úsilí," řekl ČTK režisér a herec Jan Kačer.
Upozornil, jak Krejča v roli šéfa české první scény integroval řadu osobností včetně Miroslava Macháčka, Jaromíra Pleskota a Alfréda Radoka, jak v dramaturgii dostal do divadla Josefa Topola, Františka Hrubína či Františka Pavlíčka i jaký měl vliv na herectví. "Ať už jeho představy byly jakékoliv, byly to vždycky představy velmi důsledné. Pro mě byl zvláštním vzorem někoho, koho člověk celý život s velkým obdivem uznává. Byl to velký člověk, který se nedá přehlédnout," dodal Kačer.
