Letošní ročník se odehrával na třech pódiích a hodilo by se říct, že přes absolutní připravenost působil nesmírně živelně. Kdyz večer odpálili Green Day singlem Know Your Enemy, nevšimli jste si při tom ani jak se Billie Joe Armstrong dostal se svou kytarou přes půlku haly. Prostě tam byl. A když se pak navíc vrhnul do davu, bylo jasné, že tohle bude neobyčejný večírek.
Taky bylo zajímavé sledovat, jak dokonale se vystoupení hvězd na projekčních obrazovkách a tedy v televizním přenosu mění v oživlé klipy. Přitom všechno je tu naživo. A výstup, který předvedla třeba taková Beyoncé neměl k dokonalosti daleko.
Z čeho by se měli poučit všichni, kdo se pokouší pořádat něco jako je předávání jakýchkoliv cen u nás? Především z ohromné dynamiky a rytmu, který taková událost může mít nejen na obrazovkách, ale i v hale samotné.
Nejde jen o to, že tu vystupují hudební esa a podávají strhující výkony, jako třeba když Foo Fighters takřka zbořili halu syrovým nářezem All My Life. Show má, i přestože ji takřka neustále přerušují reklamní bloky, neuvěřitelný spád, na pódiu nestojí deklamující paňácové, kteří se pokouší o vtipy. Z minima svého času ale většina vystupujících vytěží nejvíc. Nedrbou se u toho na hlavě. Hrají hudbu a tím ji oslavují.
Pořád se tu něco děje a publikum na místě nemá šanci vydechnout si od frenetického řvaní. A nevadí, že ten nejintenzivnější řev si vysloužily lokální hvězdy Tokio Hotel, když při nich do stropu šlehaly patnáctimetrové plameny. I to bylo bez kompromisu, protože mimo záběr kamer zůstalo, že od ohně chlapcům chytly bicí a jak se je opatrně snažili uhasit pódioví technici.
Letošní ročník cen měl ještě jeden další silný moment navíc, který jim dal rozměr něčeho většího než zábavné hudební akce. A to vystoupení U2 před Braniborskou bránou, které předznamenalo oslavy padu Berlínské zdi. A kdyz Bono z pódia popřál Berlínu hezké narozeniny, mělo to vážně sílu, i pro toho, kdo není zrovna fanoušek jeho politických proklamací.
A pokud přeci, na samotném předávání hrozící patos zlikvidoval David Hasselhoff, moderátorkou večera Katy Perry označený za toho, kdo zeď zbořil.
Vlastně celý ten večer i naživo připomínal jeden ohromný nablýskaný videoklip. Bylo by skvělé, kdyby se po startu české MTV povedlo uspořádat některý z dalších ročníků cen MTV v Praze. Protože tak velkolepou a skvěle ubíhající profesionální show, jakou jsou už po šestnáct ročníků, si čeští pořadatelé, ale asi ani diváci a obávám se, že ani hudebníci neumějí představit ani v tom nejživějším snu.
