Pak se však nabízí otázka, proč obsah, na kterém mu tak záleží, režisér umořil rádoby avantgardním, neuměle přepjatým obalem, skrz nějž se k podstatě nelze probít.
I kdyby se člověk chtěl věnovat obsahu - a rád, neboť ukrývá tři pozoruhodné osudy Husových novodobých následovníků, nedokáže to. Nemůže. Postupně mu vypovídají službu utýrané oči, uši zanesené proklamacemi a mozek.
Film se stává fyzicky nepříjemným i přes zdánlivě milosrdnou délku; kdo vydrží až do konce, uzří, jak Hus honí husy a poté husy Husa, jenž volá - Už zase po mně jdou.
Takových klopotných symbolů se předvede spousta, počínaje návratem kazatele-penzisty hlásajícího své pravdy megafonem a zbitého hrubiánským výrostkem, kterému se jeví jako blázen. Ale Hus bloumá plátnem hlavně proto, aby "našel pomocníky" ve třech živých pochodních moderní doby.
Polák Ryszard Siwiec se upálil na protest vůči okupaci Československa Rusy; Brit Graham Bamford upozornil smrtí v plamenech na nečinnost vlád za války v Bosně; německý kněz Oskar Brüsewitz tak vyjádřil postoj k režimu NDR, jenž mu znemožnil vykonávat jeho povolání.
To všechno jsou osudy silné samy o sobě i pro případný dokument, jenže tvůrci zvolili žánr, v němž pod pláštíkem experimentálního eseje pěstují teatrální exhibici s absurdními prvky prvoplánové "kafkárny". Nesnesitelná těžkost vnímání zkrátka zabíjí upřímně míněné dobré úmysly, za něž tvůrcům náleží deset procent. Druhou desítku si připisuje jediný skutečný herec - Karel Dobrý - a třetí drobty autentických okamžiků, třeba citace z Polákovy závěti.
Jenže přeplácaný polopatismus morální výzvy činí, podobně jako amatérský "protigrebeníčkovský" Klíček, své myšlence medvědí službu. Zůstane jediný neodbytný pocit: ať už to proboha skončí.
Jan Hus - mše za tři mrtvé muže
Experiment ČR, režie M. Bambušek, hrají M. Stehlík, T. Jeřábek, I. Chmela, K. Dobrý, 75 min.
Hodnocení MF DNES: 30 %
