Co pro vás ocenění znamená?
Chápu to nejen jako vyznamenání pro mě, ale hlavně pro ženský jazz, protože toho moc není.
Čím to je?
Ženská musí být v něčem chlap, protože jazz je mužská hudba. Všechno si musíte obstarat sami, žádná agentura se o vás nepostará, protože na vás nevydělá. Může to dělat jenom ten, kdo to má rád.
Na 4. listopad chystáte oslavu v pražském Lucerna Music Baru. Na co se můžou diváci těšit?
Vystoupím se svým současným kvartetem, ale budou tam i hosté z řad hudebníků, s nimiž jsem spolupracovala v minulosti. Vystoupím i s formací Horký dech, v níž jsem působila s Michalem Pavlíčkem a Jirkou Hrubešem. Celé to samozřejmě bude končit obrovským jamováním. Budeme z toho natáčet i DVD, protože myslím, že už se takhle těžko někdy sejdeme.
Na které období ze své hudební historie vzpomínáte nejraději?
Asi na první momenty s Jazz Sanatoriem Luďka Hulana, kde jsem v roce 1975 začínala zpívat profesionálně. Tam jsem se setkala i s bubeníkem Vladimírem Žižkou, kterého jsme teď pohřbívali. Byli tam ti nejlepší muzikanti a já dostávala do těla tu správnou energii.
