Znuděná manželka francouzského diplomata v Bangkoku se poflakuje po večírcích a nechává se svádět muži i ženami. Provozuje sex v posteli i v letadle, ale bez jediné explicitní scény.
V závěru je dokonce znásilněna, což překvapivě shledává příjemným zážitkem. Film lemují záběry thajské krajiny jak z katalogu nějaké cestovky, hraje v něm hudba zkomponovaná původně pro výtahy v kancelářských budovách, zatímco povinně oknírkovaní muži (dnes takhle vypadají snad už jen mexičtí zapatisté) pronášejí repliky typu "láska je hledání rozkoše" a "monogamie je definitivně na ústupu".
Jak se jen mohl film, který v roce 1974 lákal do kin plakátem polonahé Sylvie na ratanovém křesle se sloganem "přestaňte se stydět za příjemné chvíle", stát celosvětovým trhákem s mnoha pokračováními?
Odpověď je taková, že splnil přesně to, co sliboval: diváci se přestali stydět chodit na erotické filmy a lehká pornografie si našla cestu do oblasti masové zábavy. Zmasakrovala přitom život nejedné herečky – jak o tom svědčí i memoár, který nedávno vydala právě Sylvia Kristelová.
Zhoubná spirála
Kniha má na obalu opět polonahou krásku na ratanovém křesle, titul je však tentokrát malinko pozměněný: Emanuela se odhaluje. A zákazník si zase přijde na své.
Sylvia se narodila v nizozemském Utrechtu puritánské matce, která manželovi odpírala sex a dceři vštěpovala zlaté pravidlo "cokoli se stane, drž kolena u sebe". Když po návratu z katolického internátu našla v otcově ložnici milenku a rodiče se vzápětí rozvedli, bylo jasné, že mladá dívka bude potřebovat nějakou terapii.
OrgasmusPři simulaci orgasmu či orálního sexu Sylvii Kristelovou vidělo téměř 700 milionů diváků. |
Roztočila se nechvalně známá spirála. Alkohol, kokain, hádky, odložené dítě, milenci-parazité a vysoké útraty. To vše stačila ještě jako Emanuela. Později se spirála roztočila divočeji a přibyla cirhóza, dvojitá rakovina, anonymní alkoholici a dluhy, na něž už nestačily ani další filmové role. Dnes bydlí sama v malém bytě v Amsterdamu.
Jednu věc ovšem Sylvii Kristelové nikdo nevezme: světovou slávu. Při simulaci orgasmu, orálního sexu či znásilnění (zatímco hrdinka si jej užila, šokovaná herečka si musela vzít několikadenní volno) ji na plátně či domácím videu dodnes spatřilo téměř 700 milionů diváků.
Výborná práce, mami
Paměti hříšnice jsou dobře napsané, úsečné a brutálně otevřené. Obsahují například pasáž, jak se Sylvie vnutila do hotelového pokoje svého filmového partnera Alaina Delona. Její filmový idol ji přijal, nařídil napustit vanu a sám do ní ulehl. "Ještě nikdy jsem neviděla tolik krásy a chladu namíchaných v jednom muži. Když jsem se začala svlékat, ukázal prstem na blůzu na podlaze a řekl: Můžete se obléci a jít."
To už se psala 80. léta. Zatímco do Paříže míří zájezdy japonských turistů s itinerářem "Eiffelovka – Vítězný oblouk – kino s Emanuelou" (Japonky vstávají a tleskají pokaždé, když si hrdinka na filmového partnera sedá), Sylvii docházejí v Hollywoodu peníze, zatímco zdejší čtvrti rozeznává hlavně podle názvů licencovaných prodejen s tvrdým alkoholem.
Z pasti své první role nikdy neunikla, takže dnes mají největší cenu postřehy o tom, co práce takové herečky vlastně obnáší. "Sexuální scény se ženami jsou přirozenější, protože ženy se navzájem chrání. Muži se musí neustále kontrolovat, aby se nevzrušili a přitom působili zaníceně." Sylvia občas přivádí čtenáře do rozpaků. To když cituje dopisy diváků, kteří jí děkují za záchranu manželství. Anebo výrok svého syna Arthura: "Tvoje filmy jsou okouzlující. Nejsem sice objektivní, protože se nevzruším, ale jsem na ně hrdý. Odvedla jsi výbornou práci, mami."
Soukromé hodiny
Pakliže je Emanuela z dnešního pohledu – a vlastně i z pohledu některých dobových snímků jako Hluboké hrdlo (1972) či Ďábel v slečně Jonesové (1973) – celkem krotké dílko, autocenzurou současných tvůrců by přesto neprošlo.
Feministky by zešílely nejen při sledování již zmíněného znásilnění, ale třeba i ze scény, při níž je hlavní hrdinka nabídnuta jako kořist vítězi zápasu v thajském boxu. Emanuela v závěru domorodci slízá krev z čela, nastaví své pozadí a odporoučí se k zemi zmožena vzrušením.
Tvůrcům snímku sice na plátno neunikl ani milimetr čtvereční z hercových genitálií, ale zato se na něj vloudily hory jiných nekorektností, takže žádný Thajec není ve filmu znázorněn jinak než jako sluha či zakuklený sexuální predátor.
JAK MŮŽE TAKÉ SKONČIT HEREČKA EROTICKÝCH FILMŮLINDA LOVELACEOVÁ GEORGINA SPELVINOVÁ MARILYN CHAMBERSOVÁ CLAIRE WILBUROVÁ MARY MILLINGTONOVÁ KOO STARKOVÁ RAFFAELA ANDERSONOVÁ MICHAELA SCHAFFRATHOVÁ |
To stále není nic ve srovnání s tím, co Kristelová natočila bezprostředně po Emanuele. Ve filmu Private Lessons (Soukromé hodiny, 1981) svádí patnáctiletého chlapce z rodiny, u níž je zaměstnána jako domácí služka.
Sylvie kníkajícího hocha (ještě nezačal mutovat) objímá v kině, mazlí se s ním ve vaně a nakonec jej zasvěcuje v posteli. Přestože z rodiny odchází, aférka pokračuje a chlapec děkuje středoškolskému učiteli za radu, aby se poohlédl po nějaké zralé dívce.
Obecenstvo bouří smíchem a z filmu je kasovní trhák – druhý největší s Kristelovou v hlavní roli. Možná na Sylvii opravdu čekají v pekle, i když snad s jiným seznamem hříchů, než se tato absolventka katolické školy, co "neudržela kolena u sebe", třeba obává.