Slovenský Macbeth se utopil v expresivní červené. I s Leninem

Poslední letošní premiéru zažily Letní shakespearovské slavnosti na Pražském hradě – bylo jí krvavé drama Macbeth uvedené už v červenci v Bratislavě. A krvavě ho slovenský režisér Ondrej Spišák také pojal: nešetří červenou barvou, noži, pistolemi – a bohužel ani expresivitou ve výrazu.

Ta je celému představení na škodu. Diváka, zpočátku uchváceného scénou a také prvním výstupem tří čarodějnic, který má temnou atmosféru, po třech hodinách křiku a hřímání slovenských chlapisek už jen bolí uši.

Výraz, který Milan Ondrík coby Macbeth na začátku nasadí, totiž udrží až do konce. Nehraje, jen křičí. Navíc mu režisér zapomněl říct, že i u Shakespeara je nutné někdy klesnout hlasem, i volný verš má totiž na konci věty tečku.

Když už svini, tak obrovskou

Čtěte rozhovor s herečkou Veronikou Freimanovou

"Charaktery se nemění. A v tom je síla Shakespeara. Když si odmyslíte historický kontext, dostanete se k až dětským sporům - mám rád, nemám rád, půjčím, nepůjčím, s tebou kamarádím, s tebou ne. V tomhle nás Shakespeare všechny přežije," říká o nadčasovosti Macbeth pro MF DNES.

Ondrík je o generaci mladší než představitelka lady Macbeth, snad nejlépe propracované dramatikovy ženské hrdinky, Veronika Freimanová, což se na první pohled může jevit jako problém. Není, alespoň v případě Spišákova pojetí. Naopak, zralá a krásná ženská se vedle mladého a hezkého muže výborně vyjímá, jen jejich vztah v tomto zpracování neprojde téměř žádným vývojem. A že se milují? Shakespeare to sice vášnivě napsal, jeden francouzák vystřihnutý uprostřed jeviště však o jejich vztahu diváky nepřesvědčí.

Stalin v kotlíku

Co zaslouží pochvalu? Kostýmy, scéna a už zmíněné postavy čarodějnic. Naopak totální propadák je překombinování představení projekcí – čarování nad hrncem, kdy jsou na bílé plátno promítané fotografie světových diktátorů (o nichž Shakespeare nemohl nic tušit) a čarodějnice je hází do kotle s lektvarem, aby Macbethovi dodali krutosti, je trapným pokusem zaktualizovat odkaz téhle hry. Přitom to vůbec není nutné, vnímavý divák to ví i bez Stalina, Lenina a Hitlera zamíchaných v kotlíku.

Macbeth není špatný – perfektně fungují kulisy postavené ze čtyř sprch, armystyl kostýmů je přesně tím náznakem, který stačí k potvrzení Macbethovy platnosti i na začátku jednadvacátého století. Dobře šlapou i hodně zalidněné scény. Proč tedy jen padesát procent? Z lítosti nad tím, že se těch několik silných a kvalitních prvků inscenace utopilo v kádi s rudou barvou.

Hodnocení MF DNES: 50 %