Je sice nutno přečkat vypravěče, vysvětlivky a prostřihy na malebné městečko, ale už dramatický vjezd tanků na dvůr statku zapůsobí. Není to jeden úsporný modýlek, jak bývá zvykem, tentokrát se chválabohu nešetřilo.
Navíc z tanků zní němčina, která zdejší kraj už jednou poznamenala, a díky četnosti vojenské techniky se z obrazovky šíří skutečně věrný pocit bezmoci a tísně, i když tradičně nejúčinnější zůstávají autentické černobílé záběry z archivů.
Hrdina v podání Martina Dejdara rázem vyhasne; herec přesně vystihl onu zlomenost otců, kterou tehdejší děti nosí dodnes v paměti. Ale výtečný je i Pavel Nový coby mstitel, jenž do děje vnáší napínavé prvky temné detektivky.
A skvěle svou "roli" hraje hospoda: coby tichý chrám při projevech z rozhlasu, rejdiště převlékačů kabátů i pohřebiště krátkodechých reků, když ve vypjaté scéně prorazí okno hlaveň děla.
Strach však nikdo nesoudí. Navíc sympaticky "nehrdinskou" linii podporuje přirozená generační vzpoura. Na jedné straně se nechce mladým poslouchat "pořád o tom kriminálu, my tě tam neposlali"; na druhé vidí v dospělých zbabělce a zbraň jim připadá správná i lákavě romantická. Nechybí ani humor, třeba při starosvětském ochotnickém vlastenčení, kdy skvělý Jiří Schmitzer ve své roli předstírá herecký antitalent.
Přijdou i další nosné motivy, pnutí mezi vyšetřovatelem a státní policií či ženský vztek na muže, jimž vězení snad už ani nevadí – ale co ony? Občas to zaskřípe: donašeč je příliš průhledný, v dialogu drhnou šroubované věty typu "Na statku není moc dobrá atmosféra".
Ale na rozdíl od milostného tlachání Nemocnic a Pojišťoven má Zdivočelá země napětí, prostor, obsah i smysl, takříkajíc "je o něčem". Ctí pravdu, aniž by přestala bavit. A čistě na okraj: hercům dala farma zabrat i fyzicky, zatímco v telenovelách jim hrozí obezita.
Zdivočelá země III
ČT, podle knih J. Stránského, režie H. Bočan, hrají M. Dejdar, J. Hubinská, J. Schmitzer, J. Lábus, R. Holub, 1.,2., 5., 6., 9. a 10. díl.
Hodnocení: 70%
